Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2722/17

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Kozelky, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem, se sídlem Velké náměstí 7/12, 397 01 Písek, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 23. května 2017, č. j. -646, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. října 2015, č. j. -77, spojené s návrhem na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností ze dne 28. srpna 2017 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva, zejména právo vlastnit majetek ve smyslu d (dále jen " ") a právo na spravedlivý proces zaručené v y a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Spolu s ústavní stížností podává stěžovatel také návrh na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též " ").

2. V projednávané věci se žalobce (stěžovatel) žalobou domáhal po žalované (zaměstnavatelce žalobce) uložení povinnosti umožnit mu nahlédnout do dokumentů vedených o něm žalovanou v souvislosti s pracovním poměrem a činit si z nich výpisky, pořizovat stejnopisy dokladů v nich obsažených, a to na náklady žalované. V průběhu řízení však žalobce vzal svou žalobu zcela zpět. Okresní soud v Písku proto svým usnesením ze dne 14. srpna 2015, č. j. -52, řízení zastavil (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 538,50 Kč (výrok II.) a rozhodl o navrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobci (výrok III.).

3. Proti výroku II. rozhodnutí soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, na jehož základě Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. května 2016, č. j. -358, napadený výrok změnil tak, že určil, že žalobce nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Žalobci pak dále uložil nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 3 210 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel odvolací soud z úvahy, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci věty druhé , neboť ke zpětvzetí žaloby nedošlo v důsledku chování žalované.

4. Řízení o následném dovolání žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2017, č. j. -646, zastaveno z důvodu, že žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání, a to ani poté, co k tomu byl Nejvyšším soudem vyzván. Nejvyšší soud v této souvislosti podotkl, že u dovolatele nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle , neboť šlo o zřejmě bezúspěšné a svévolné uplatňování práva ve smyslu tohoto ustanovení, když jeho dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Plnění přiznané výrokem o náhradě nákladů řízení nelze podle Nejvyššího soudu pro účely posouzení přípustnosti dovolání považovat za plnění z pracovněprávního vztahu, o který šlo ve věci samé. Dovolání stěžovatele proto nebylo přípustné.

II.

5. Proti rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu brojí stěžovatel ústavní stížností. V ní především polemizuje se závěrem odvolacího soudu ohledně nesplnění podmínek pro aplikaci věty druhé Kromě toho stěžovatel nesouhlasí se závěry Nejvyššího soudu ohledně nepřípustnosti dovolání a následné neaplikaci Stěžovatel rovněž zpochybňuje způsob, jakým Nejvyšší soud vyložil V zastavení dovolacího řízení proto, že nemá prostředky na vedení soudního řízení (na zaplacení soudního poplatku), spatřuje stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces a přístup k soudu a také porušení práva vlastnit majetek. Právo na právní ochranu dle stěžovatele nemůže být podmiňováno výší hodnoty uplatňovaného nároku. Taková úprava musí potom být podle stěžovatele zrušena.

III.

6. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími, posoudil, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti opožděná.

7. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu je Ústavní soud nucen konstatovat, že Nejvyšší soud nepochybil, pakliže dovolání stěžovatele odmítl jako ze zákona nepřípustné s odůvodněním, že jím bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč s odkazem na Smyslem výluky dovolání ve věcech, v nichž dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč, je především nastavení hranice relativní závažnosti zásahu do práv účastníků řízení ve vazbě na specifika dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Právní názor Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání je přitom dostatečně odůvodněn, mimo jiné odkazem na relevantní judikaturu dovolacího soudu a Ústavní soud proti němu nemá žádné výhrady. Stěžovatel byl navíc o nepřípustnosti dovolání odvolacím soudem náležitě poučen. Jestliže stěžovatel argumentuje rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014 sp. zn. , tato argumentace není přiléhavá. Dovolací soud v citovaném rozhodnutí podrobně odůvodnil svůj závěr o tom, proč se na rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků limit 50 000 Kč neuplatní. Závěry dovolacího soudu však nejsou v projednávané věci použitelné. Výluka z nepřípustnosti dovolání pro bagatelní částky je v citovaném rozhodnutí odůvodněna tím, že výše částky, o které je osvobozením rozhodnuto, není neměnná v průběhu řízení a zaplacení poplatku je podmínkou vlastního projednání věci. Žádný z těchto důvodů však nelze vztáhnout na výrok, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení v částce nepřesahující 50 000 Kč a proti němuž dovolání stěžovatele směřovalo.

8. K uvedenému je možno snad jen stručně připomenout, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá jeho značná zdrženlivost při přezkumu nákladových výroků včetně výroků týkajících se osvobození od soudních poplatků, stejně jako při rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím, kterými bylo rozhodnuto o tzv. bagatelní částce. Výjimku lze připustit pouze v případech extrémních pochybení obecného soudu, zejména jsou-li dotčeny základní principy, na nichž je založen spravedlivý proces [srov. např. usnesení ze dne 25. srpna 2004

sp. zn.

(U 43/34 SbNU 421); nález ze dne 17. března 2009

sp. zn.

(N 59/52 SbNU 583); nález ze dne 21. listopadu 2011

sp. zn.

(N 198/63 SbNU 307), usnesení ze dne 29. listopadu 2016

sp. zn.

nebo nález ze dne 3. dubna 2012

sp. zn.

(N 70/65 SbNU 3)]. Podmínky pro uplatnění výjimky však nebyly ve stávající věci naplněny.

9. Lze tedy uzavřít, že závěr Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání a následně o nenaplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle je ústavně konformní. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 23. května 2017, č. j. -646, je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná a byla odmítnuta podle .

10. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. října 2015, č. j. -77, je pak ústavní stížnost opožděná, neboť stěžovatel brojí proti výše uvedenému rozhodnutí po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v . Včasnost ústavní stížnosti proti rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu se totiž odvíjí od doručení usnesení odvolacího soudu (dne 4. listopadu 2015), protože se stěžovatel v rozporu s kogentními normami procesního práva domáhal dovolání, které bylo ex lege (a nikoliv na základě uvážení dovolacího soudu) zjevně nepřípustné. Na projednávanou věc tedy nelze aplikovat . Jelikož dovolání stěžovatele bylo nepřípustné podle a stěžovatel navíc neuhradil soudní poplatek, neměl Nejvyšší soud při rozhodování o mimořádném opravném prostředku žádný prostor pro svoje uvážení.

11. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musela být ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. října 2015, č. j. -77, odmítnuta podle jako opožděně podaná.

12. Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh stěžovatele na zrušení , pročež byl odmítnut podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu