Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3056/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Oldřicha Nevluda, zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Slezská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 č. j. -517, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2018 č. j. -451 a návrhu na zrušení ust. , , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , , a d, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a zrušení ust. , .

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem krajského soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. -401, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele, jíž se po Městské nemocnici Ostrava domáhal zaplacení částky 3 000 000 Kč z titulu ztížení společenského uplatnění. Výroky o nákladech řízení byly změněny tak, že Česká republika nemá vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení a stěžovatel je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 165 245 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 50 716 Kč. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. bylo dovolání stěžovatele odmítnuto s odůvodněním, že proti výrokům o náhradě nákladů řízení je dovolání nepřípustné.

Stěžovatel namítá, že okresní a krajský soud se při rozhodování o nákladech řízení nezabývaly jeho majetkovými poměry a neposuzovaly možnost aplikace ustanovení K porušení práv stěžovatele došlo i postupem Nejvyššího soudu, kdy dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné. I když má zákonodárce možnost stanovit podmínky, kdy lze dovolání podat, takové omezení by mělo mít racionální důvod. Možnost podat dovolání by neměla být vyloučena, pokud je rozhodováno o náhradě nákladů řízení ve statisícových částkách.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh podaný po lhůtě, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Pro posouzení ústavní stížnosti je zásadní rozhodnutí Nejvyššího soudu, který dovolání směřující do výroku o nákladech řízení odmítl pro jeho nepřípustnost ze zákona. Tomuto rozhodnutí však nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Nejvyšší soud, který dovolání, jež v daném případě jako opravný prostředek vůbec nepřicházelo v úvahu, odmítl, postupoval v souladu se zákonem. Na uvedeném nic nemění okolnost, že stěžovatel se stávající právní úpravou dovolání nesouhlasí a za vhodnější považuje úpravu jím předkládanou. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu se proto jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Za situace, kdy zákon podání dovolání výslovně nepřipouští a nejde tedy o případ, kdy by jeho přípustnost závisela na uvážení Nejvyššího soudu, pak plyne lhůta pro podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, nikoliv od doručení odmítavého usnesení Nejvyššího soudu (srov. např.

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další). Ústavní soud ověřil, že rozhodnutí krajského soudu bylo právní zástupkyni stěžovatele doručeno dne 5. 3. 2018. Stěžovateli, který se obracel na Nejvyšší soud, tak marně mu uplynula zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež měla směřovat proti usnesení krajského soudu a Ústavní soud se již nemůže zabývat jeho námitkami směřujícími proti nákladovému výroku odvolacího soudu. Lze jen dodat, že stěžovatel, resp. právní zástupce má být seznámen s ustanovením a navazující rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu a jeho postup by proto měl vždy vést pouze k takovým krokům, jež jsou nutné pro zajištění dovolatelových (stěžovatelových) práv.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaný po lhůtě odmítnuta. Návrh na zrušení ustanovení ust. , , je svou povahou návrhem akcesorickým, a podle ustálené judikatury Ústavního soudu proto sdílí právní osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu