Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1651/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti GRANT BOHEMIA s.r.o., se sídlem Palackého náměstí 56, Polička, zastoupené Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem Michalská 4, Litoměřice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017 č. j. -103, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení d (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo ve výroku I. odmítnuto její dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015 č. j. , -67, jímž bylo vyhověno odvolání společnosti GERIMO, s.r.o. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2015 č. j. -36.

Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že dovolání bylo odmítnuto pro vady, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Stěžovatelka s právními závěry soudů nesouhlasí. Namítá, že v dovolání uvedla, jaké otázky mají být dovolacím soudem posouzeny, jak věc posoudil soud prvního stupně a Vrchní soud v Praze a rovněž uvedla, v čem spatřuje nesprávnost dovoláním napadeného rozsudku. Neuvedla pouze, jaké konkrétní hledisko přípustnosti podle se v tomto případě uplatní, ale tato hlediska ocitovala všechna. Odmítnutí dovolání pro takovouto vadu považuje ze přepjatě formalistické a nesprávné. Podle stěžovatelky požadavek na bližší určení toho, o které ze čtyř hledisek uvedených v se jedná, z textu zákona výslovně neplyne. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž jsou obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, při posuzování podání účastníků řízení povinny volit postup vstřícnější k jejich právu na soudní ochranu, respektive k právu na přístup k soudu.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí i vyžádaného dovolání a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že náležitosti dovolání jsou stanoveny v , v němž je mimo jiné výslovně řečeno, že dovolatel musí uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ). V ustanovení je dále stanoveno, že podání neobsahující vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání, může být doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle pak Nejvyšší soud dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve stanovené lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, odmítne.

Ústavní soud ve své předchozí judikatuře vymezil, v jakých případech lze dovolání pro nedostatky odmítnout, v jakých případech je odmítnutí odepřením přístupu k soudu, a tedy i porušením ústavně zaručených práv dovolatelů (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

či

).

Při posuzování ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro vady Ústavní soud posuzuje každý případ individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti věci a obsah uplatněného dovolání z hlediska vymezení jeho přípustnosti a důvodnosti. Ústavní soud má ovšem za to, že náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou v stanoveny zcela jasně.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že stěžovatelka v něm neuvedla, v čem spatřovala přípustnost dovolání (tuto okolnost stěžovatelka ani nerozporuje), přičemž stěžovatelkou eventuálně uplatňované hledisko přípustnosti dovolání nebylo možné dovodit ani z celkového obsahu dovolání, neboť v podstatě zpochybnila výklad zastávaný odvolacím soudem a omezila se na citaci textu

Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší soud se dovoláním stěžovatelky řádně zabýval a své závěry o jeho odmítnutí také adekvátně a srozumitelně odůvodnil, a to s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Zejména poukázal na to, že požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. K tomu odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , , sen. zn. a sp. zn. a judikaturu Ústavního soudu.

Za dané situace, kdy stěžovatelka požadovaným způsobem nevymezila, v čem přesně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ale pouze obecně citovala celé ustanovení bez vztahu ke konkrétní otázce, nelze Nejvyššímu soudu vytýkat, že odmítl podle dovolání, které základní náležitost postrádalo. Svůj postup přitom řádně zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnil. Ústavní soud zdůrazňuje, že odpovědnost za obsah dovolání nese výhradně dovolatel (který musí být právě proto zastoupen advokátem) a Nejvyšší soud jej podle k odstranění vad podání nevyzývá (srov. např.

,

,

,

)

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu