Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2582/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Lukáše Koudeleho, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 6, Praha 3, proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. , spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem proti žalovanému, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se v ústavní stížnosti s odvoláním na porušení , a d domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem proti žalovanému.

Městský soud v Praze usnesením v právní věci žalobce (dále jen "stěžovatel") proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (dále "žalovaný" nebo také "vedlejší účastník") o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, zastavil řízení (výrok I.), dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 7 715,50 Kč (výrok II.) a že stěžovateli se vrací část soudního poplatku zaplaceného z podané žaloby, tj. částka 1 000 Kč (výrok III.). Městský soud v odůvodnění mimo jiné uvedl, že stěžovatel podáním ze dne 24. 5. 2016 vzal žalobu výslovně zpět a požádal o přiznání náhrady nákladů řízení s tím, že ke zpětvzetí oprávněně podané žaloby došlo v důsledku chování žalovaného a stěžovateli proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle a při zohlednění konkrétních okolnosti konkrétního případu (důvodů zvláštního zřetele hodných) podle přísluší. Městský soud v této souvislosti připomněl, že soud není nucen mechanicky vycházet z jednotlivých úkonů učiněných účastníkem řízení, a proto v souzené věci za důvody zvláštního zřetele hodné podle považoval skutečnosti, že příprava a převzetí právního zastoupení, jakož i sepsání žaloby, nebyly v souzené věci plnohodnotnými právními úkony, neboť zástupkyně stěžovatele byla seznámena s danou problematikou, obsahem spisového materiálu a argumentace byla obdobná jako ve stížnosti v rámci řízení před správním orgánem. Pokud jde o zpětvzetí podané žaloby, je zřejmé, že tento úkon nevyžaduje výraznou odbornost. Městský soud proto rozhodl, že stěžovateli se přiznává právo na náhradu řízení jen zčásti, a to ve výši 50 % částky, která by mu jinak příslušela.

Stěžovatel v ústavní stížnosti a v jejím doplnění poukázal na konkrétní okolnosti souzené věci, vyjádřil se k judikatuře Městského soudu v Praze a Ústavního soudu, kterou považuje za nepřijatelnou. Vedle toho vyslovil domněnku, že již druhé zkrácení práva na náhradu nákladů řízení ze strany Městského soudu v Praze je "zřejmě důsledkem animozity soudců správního úseku Městského soudu v Praze vůči Stěžovateli", kteří nerozhodovali v souladu se svým vnitřním přesvědčením. Rozhodnutí bylo navíc nepředvídatelné.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele, obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě; do rozhodovací činnosti civilních, správních či trestních soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud však takové okolnosti v souzené věci neshledal. Městský soud řádně objasnil důvody svého rozhodnutí, přičemž vyšel z úpravy v , podle něhož nemá v případě zastavení řízení žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, ledaže vzal žalobce žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného. Současně však věcně poukázal na důvody zvláštního zřetele hodné, které jej podle opravňují k tomu, aby náhradu nákladů stěžovateli zčásti nepřiznal. Tyto důvody soud zřetelně a jasně uvedl a Ústavní soud na nich nemá důvod cokoliv měnit.

Ústavní soud připomíná, že o obdobných ústavních stížnostech stěžovatele již rozhodoval (srov.

sp. zn.

,

,

) a srovnatelně jako v těchto rozhodnutích připomíná, že v souzené věci nenalezl existenci podstatné újmy, jež by mohla mít ústavněprávní rozměr. Ústavní soud neshledal ani stěžovatelem dovozované prvky nepředvídatelnosti či snad svévole v přístupu Městského soudu v Praze, neboť napadený výrok rozhodnutí je souladný s průběhem řízení, je jasně a logicky odůvodněn. Ústavní soud konec konců připomíná také skutečnost, že nepřiznaná částka 7 715,50 Kč, kterou měl městský soud stěžovateli na nákladech řízení upřít, je částka bagatelní (srov. také usnesení v obdobné věci

sp. zn.

). Na této skutečnosti nic nemění ani stěžovatelova argumentace, že se jedná již o druhé rozhodnutí a podle jeho názoru o systematický postup Městského soudu v Praze, který si tím prý ulehčuje práci.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení ]. Ústavní soud s ohledem na výsledek řízení ve smyslu nepřiznal náhradu nákladů řízení stěžovateli proti vedlejšímu účastníkovi.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu