Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3155/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Lukáše Koudeleho, zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Milešovská 6, proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015, č. j. -53, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2015, č. j. -53, zastavil pro zpětvzetí řízení o žalobě stěžovatele podané podle na ochranu proti nečinnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy při vyřízení žádosti o informaci. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; konstatoval, že v době podání žaloby žalovaný nebyl nečinný a v intencích dospěl k závěru, že nebyla vzata zpět pro pozdější chování žalovaného, nýbrž poté, co stěžovatel nezaplatil úhradu za vyhledání informací podle , v tehdy účinném znění, a jeho žádost proto byla odložena.

Proti nákladovému výroku usnesení městského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 26. 10. 2015, v níž navrhuje, aby jej Ústavní soud zrušil a současně stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a d, který spatřuje v tom, že mu nebyly přiznány náklady řízení, přestože žalovaný vyřídil jeho žádost až po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona, jelikož podle by byla nepřípustná kasační stížnost směřující výhradně proti výroku o nákladech řízení.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě; do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319), dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Takové okolnosti v projednávané věci neshledal. Obecný soud řádně objasnil, proč rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu; vyšel z úpravy , podle něhož nemá v případě zastavení řízení žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, ledaže vzal žalobce žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného. Přihlédl k tomu, že stěžovatel vzal žalobu zpět poté, co v zákonné lhůtě nezaplatil úhradu za vyhledání informací, a jeho žádost proto byla podle věty druhé odložena. Zejména se však správně zabýval základním aspektem věci, totiž zda byly v době podání žaloby (a vzniku nákladů) vůbec splněny základní podmínky řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu a vyslovil, že nikoli, neboť v té době ještě neuplynula zákonná lhůta pro vyřízení žádosti a žalovaný nebyl nečinný. Na základě předestřených okolností dospěl k ústavně konformnímu závěru, že stěžovateli nesvědčí právo na náhradu nákladů řízení, a to ani přesto, že o žádosti bylo v konečném důsledku rozhodnuto s jistým prodlením, k němuž ovšem významně přispěl sám stěžovatel.

Ústavní soud dodává, že v minulosti opakovaně rozhodoval o ústavních stížnostech stěžovatele v obdobných věcech, v nichž došlo k zastavení řízení o žalobě na nečinnost správního orgánu pro zpětvzetí žaloby, přičemž stěžovatel se domáhal náhrady nákladů řízení (např. usnesení ze dne 16. 2. 2016,

sp. zn.

, nebo ze dne 27. 8. 2015,

sp. zn.

).

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle . Týmž výrokem rozhodl Ústavní soud totožně i o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení; ve smyslu je vyhovění tomuto akcesorickému návrhu, který sdílí osud ústavní stížnosti, vyloučeno již vzhledem k výsledku řízení, neboť stěžovatel neměl ve věci úspěch.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu