Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1618/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Borise Ignatěnka, zastoupeného JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem, sídlem Týnská 633/12, Praha 1 - Staré Město, proti rozhodnutí ministra vnitra Milana Chovance ze dne 23. března 2017 sp. zn. MV-160832-3/SO-2016 a proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy ze dne 18. října 2016 č. j. VS-2396/835.3/2-1998, spojené s návrhy na zrušení a , o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů, za účasti ministra vnitra Milana Chovance, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, a Ministerstva vnitra, sídlem tamtéž, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle a násl. d (dále jen " ") a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále se stěžovatel domnívá, že označenými rozhodnutími byla porušena jeho důvěra v právo. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel podle také návrh na zrušení , o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), v aktuálním znění (dále jen " "), a dále také návrh na zrušení ustanovení zákona o státním občanství.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, vyplývá, že rozhodnutím ministra vnitra ze dne 23. 3. 2017 č. j. MV-160832-3/SO-2016 byl zamítnut rozklad stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 10. 2016 č. j. VS-2396/835.3/2-1998, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení státního občanství České republiky z důvodu bezpečnosti státu podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství. Podle tohoto ustanovení přitom platí, že: "K žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podal žadatel starší 15 let, si ministerstvo vyžádá stanoviska Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky; tato stanoviska se nestávají součástí spisu, pokud obsahují utajované informace. V případě, že v řízení vyjde na základě stanoviska Policie České republiky nebo zpravodajské služby, které obsahuje utajované informace, najevo, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění rozhodnutí se pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu." Podle § 26 zákona o státním občanství dále platí, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky podle § 22 odst. 3 je vyloučeno z přezkoumání soudem.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že bezpečnost státu zcela jistě neohrožuje, o čemž podle něj svědčí mimo jiné i skutečnost, že mu bylo vydáno povolení k trvalému pobytu. Stěžovatel se přitom nemohl seznámit se stanovisky bezpečnostních sborů, nic proti nim uvést či namítnout a zároveň mu byla odepřena i soudní ochrana, neboť podle § 26 zákona o státním občanství je rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství podle napadeného ustanovení vyloučeno z přezkoumání soudem. Nastává tak podle stěžovatele absurdní situace, kdy žadatel o udělení státního občanství dostane rozhodnutí, v němž se nedozví, proč byl se svou žádostí neúspěšný, a současně se proti tomuto rozhodnutí nemůže vůbec nijak procesně bránit.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle . Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

5. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Taková pochybení ale Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.

6. Ústavní soud se s problematikou obdobnou stěžovatelově věci již vypořádal, když nálezem ze dne 11. 10. 2016

sp. zn.

(393/2016 Sb.) zamítl návrh na zrušení zákona o státním občanství. Dospěl v něm mimo jiné k závěru, že citované ustanovení je projevem optimalizace případného protichůdného působení ochranných mechanismů a hodnot chráněných u, kdy by naopak bylo nepřiměřené, pokud by zajistil úplné odůvodnění zamítnutí žádosti na úkor ochrany bezpečnosti státu. Co do stěžovatelem navrhovaného zrušení zákona o státním občanství jde proto o návrh nepřípustný podle , neboť o této věci Ústavní soud již rozhodl (srov. k tomu přiměřeně též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 1994

sp. zn.

). V nálezu

sp. zn.

dále také Ústavní soud uvedl, že ústavností soudní výluky podle § 26 zákona o státním občanství by se mohl zabývat teprve tehdy, pokud by stěžovatel nechal rozhodnutí ministra vnitra, respektive Ministerstva vnitra přezkoumat ve správním soudnictví. Jestliže však opravných prostředků stěžovatel - stejně jako v právě posuzovaném případě - nevyužil (když opak stěžovatel ani v ústavní stížnosti netvrdí a eventuální rozhodnutí správních soudů ústavní stížností nenapadá), pak není k návrhu o kontrole norem podle aktivně legitimován (srov. k tomu odst. 44 nálezu

sp. zn.

).

7. V takto vymezeném rámci, který je dán jednak nálezem

sp. zn.

, ale také usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2016

sp. zn.

(když stížnostní argumentace, jíž se senát Ústavního soudu zabýval právě ve věci

sp. zn.

, je prakticky shodná s právě projednávanou a vychází z obdobného procesního základu), musel Ústavní soud konstatovat, že ústavní stížnost - směřuje-li proti v záhlaví citovaným rozhodnutím - je zjevně neopodstatněná. To už jen proto, že stěžovatelova stížnostní argumentace se ve svém důsledku nekoncentruje proti odůvodnění napadených rozhodnutí, ale stěžovatel své výtky směřuje proti shora citovaným ustanovením zákona o státním občanství. K jejich přezkumu však - jak bylo vysvětleno shora - nejsou nyní dány procesní předpoklady.

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu