Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1624/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti evidované právnické osoby Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, sídlem Rybí trh 185/16, Opava - Město, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2017 č. j. -234, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a 1) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, a 2) Dalibora Tesaře, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu (dále jen " "), stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena ustanovení d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka je evidovanou právnickou osobou, která se žalobou proti vedlejším účastníkům domáhá podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), určení, že Česká republika je vlastníkem v žalobě blíže specifikovaných nemovitostí; žaloba byla podána u Okresního soudu v Bruntále, u něhož je o ní vedeno řízení pod sp. zn. .

3. V průběhu řízení podala stěžovatelka návrh na přikázání věci (delegaci) jinému soudu z důvodu vhodnosti podle (dále jen " "). Důvodem tohoto návrhu je skutečnost, že stěžovatelka v současnosti vede v Severomoravském kraji 48 dalších soudních řízení, ve kterých rovněž uplatňuje své restituční nároky. V případě většiny z nich má řízení vícero účastníků, kteří mají - obdobně jako jejich právní zástupci - sídlo v Praze. Stěžovatelka proto měla za to, že důvod pro aplikaci je dán.

4. Ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud nepřikázal z důvodu vhodnosti věc k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Podle Nejvyššího soudu představuje přikázání věci z důvodu vhodnosti výjimku z obecné místní příslušnosti soudu, která s ohledem na zásadu podle y, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, musí být vykládána restriktivně. Mimoto bylo třeba v daných poměrech přihlédnout k tomu, že ani jeden z vedlejších účastníků nevyslovil s návrhem na delegaci souhlas.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a vykazující prvky libovůle. Nejvyšší soud totiž v jeho odůvodnění vůbec nevysvětlil, z jakého důvodu by přikázání věci jinému soudu neumožnilo její hospodárnější a rychlejší projednání, a v tomto ohledu se tedy ani nevypořádal se stěžovatelčinou argumentací.

6. Podle názoru stěžovatelky nelze přehlížet, že své restituční nároky, tedy nároky, které jí vznikly za účelem odstranění státem způsobené majetkové křivdy, uplatňuje v rozsahu, jenž vyžaduje právní zastoupení, jejž nemůže zajistit běžná advokátní kancelář, ale pouze specializovaná advokátní kancelář s mnoha spolupracovníky. Neobstojí proto argument, že je právem účastníka řízení zvolit si libovolného právního zástupce a že je zároveň jeho povinností nést negativní důsledky této volby v podobě zvýšené časové a finanční náročnosti s právním zastupováním před soudem. Závěrem stěžovatelka dodává, že v zákonem předvídaném rozhodnutí o přikázání věci nelze spatřovat odnětí věci zákonnému soudci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavnímu soudu byla u svěřena role orgánu ochrany ústavnosti ( y). V řízení o ústavních stížnostech fyzických a právnických osob směřujících proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je nadán kasační pravomocí toliko v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele [ písm. d) y]. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení. Nepřipadá-li tedy v dané věci do úvahy možná indikace porušení základních práv nebo svobod, a to již prima facie, musí Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.

9. Za zjevně neopodstatněnou je přitom namístě označit mimo jiné ústavní stížnost, ve které stěžovatelka vznesla pouze takové námitky, se kterými se Ústavní soud - v rámci řízení o jiné její obdobné ústavní stížnosti - již v úplnosti vypořádal. To je případ i posuzované věci.

10. Stěžovatelka posuzovanou ústavní stížností otevřela obdobnou právní otázku, ke které se již vyjadřoval Ústavní soud v usneseních ze dne 11. 4. 2017

sp. zn.

, ze dne 25. 4. 2017

sp. zn.

, ze dne 3. 5. 2017

sp. zn.

a ze dne 4. 5. 2017

sp. zn.

a

. Jelikož třetí senát nemá důvod se od závěrů uvedených v těchto usneseních jakkoli odchylovat, postačí pro stručnost na odůvodnění odkazovaných usnesení v úplnosti odkázat.

11. Je tak možno pouze připomenout, že Ústavní soud v těchto rozhodnutích (inter alia) konstatoval, že posouzení podmínek pro přikázání věci ze strany Nejvyššího soudu plně odpovídalo ústavněprávním požadavkům, jejichž smyslem je zajištění řádného procesu všem účastníkům řízení. Ústavní soud proto souhlasí s Nejvyšším soudem, že stěžovatelka nepředložila dostatečně vážné důvody pro delegaci věci jinému soudu. Vyhovění jejímu návrhu by totiž zároveň mohlo vést ke stejným důsledkům (tedy kupř. nutnosti cestovat na jednání soudu s denním předstihem) na straně druhého vedlejšího účastníka, respektive jeho právního zástupce.

12. Je tak namístě již pouze konstatovat, že se stěžovatelce porušení jí dovolávaných ustanovení y a Úmluvy nepodařilo prokázat. Ústavní soud proto podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu