Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1529/17

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelek Jaroslavy Molnárové, Ivety Csiszárové, Vlasty Danišíkové, Michaely Zmrhalové, Marie Zídkové a Ivany Hrdinové, zastoupených advokátem Mgr. Petrem Svobodou, sídlem Branická 659/107, Praha 4 - Braník, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2017 č. j. -551, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a Věry Offenbergové, Rudolfa Tláskala a obchodní společnosti EL-EX spol. s r. o., sídlem Milánská 410, Praha 15 - Horní Měcholupy, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a o Ústavním soudu (dále jen " "), stěžovatelky napadly v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 5. 2014 č. j. -377, ve znění opravných usnesení ze dne 11. 9. 2014 č. j. -398 a ze dne 14. 7. 2015 č. j. -517, ve výrocích I, IV i V, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2015 č. j. -479, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2015 č. j. - 22.

2. V ústavní stížnosti stěžovatelky polemizují s právními závěry Nejvyššího soudu, když mají za to, že bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v d.

II.

3. Ústavní stížnost není přípustná.

4. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené .

5. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech zákonných procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat, respektive nahrazovat.

6. V posuzovaném případě stěžovatelky napadly zrušující rozsudek Nejvyššího soudu, s jehož právními závěry nesouhlasí. Ten však není rozhodnutím konečným, jímž by bylo rozhodnuto o právech a povinnostech stěžovatelek, nýbrž rozhodnutím, jež vrací věc do rozhodovacího procesu k prvostupňovému soudu. Byť je soud nižšího stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v kasačním rozsudku, nelze dopředu presumovat podobu jeho rozhodnutí ani konečný výsledek řízení. Z těchto důvodů nelze považovat napadený rozsudek Nejvyššího soudu za pravomocné rozhodnutí podle písm. d) y, jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelek. Jde o rozhodnutí, které není nezpůsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (obdobně viz například usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

7. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, vyplývající z citovaného ustanovení y a , předložený návrh odmítnout podle jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2017

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj