Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 536/17

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele město Česká Lípa, sídlem Česká Lípa, T. G. Masaryka 1, zastoupeného JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem KVB advokátní kanceláře s. r. o., se sídlem Pardubice, Teplého 2786, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2016 č. j. -50, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem ze dne 20. 2. 2017 se město Česká Lípa (dále jen "osoba zúčastněná na řízení" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané ve věci úhrady závazku z veřejné služby v městské automobilové dopravě.

II.

Z napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Stěžovatelka je osobou zúčastněnou na řízení, ve kterém se VETT a. s., se sídlem v Praze 4, Nad Opatovem 2140 (dále jen "žalobkyně") proti Krajskému úřadu Libereckého kraje (dále jen "žalovaný") domáhá zaplacení částky 1 192 616,65 Kč s příslušenstvím, a to na základě závazku z veřejné služby v městské autobusové dopravě.

Dne 9. 6. 2016 rozsudkem č. j. -113 Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "správní soud") žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2013 č. j. zamítl (výrok I).

Dne 7. 12. 2016 rozsudkem č. j. -50 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku správního soudu ze dne 9. 6. 2016 č. j. -113 rozhodl tak, že tento rozsudek zrušil (výrok I), zrušil i rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2013 č. j. , a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok II). Kasační soud konstatoval, že správní soud ve svém rozsudku dospěl k nesprávnému právnímu závěru, obdobně jak to učinil ve svém rozhodnutí již žalovaný, a to proto, že byla pominuta aktuální judikatura zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, představovaná usnesením zvláštního senátu ze dne 25. 2. 2016 č. j. Konf 10/2015-11.

II.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že si je plně vědoma skutečnosti, že napadeným rozhodnutím došlo "pouze" ke zrušení předchozího soudního i správního rozhodnutí a věc byla vrácena k dalšímu řízení správnímu orgánu. Přesto však ústavní stížnost považuje za přípustnou, neboť napadené rozhodnutí "zcela nečekaně a nepředvídatelně přináší po mnoha letech sporů před různými správními i soudními orgány do vývoje celé kauzy zásadní zvrat, resp. zcela nový pohled na způsob (procesního) řešení věci, a to navzdory již existujícím pravomocným rozhodnutím (vůči nimž již přitom byly vyčerpány všechny procesní prostředky)...". Byla též toho názoru, že ústavní stížnost je třeba projednat postupem dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy.

Další obsah ústavní stížnosti blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

III.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Stanoví-li tudíž právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

V daném případě byla podstatou ústavní stížnosti tvrzení stěžovatelky o porušení práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a práva na zákonného soudce dle y. Tyto námitky jsou však uplatnitelné v dosud neskončeném řízení, v němž bude Krajský úřad Libereckého kraje ve věci znovu rozhodovat.

Stěžovatelce jsou tudíž i nadále k dispozici prostředky a , a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelka nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V dané procesní situaci tak stěžovatelka má, resp. bude mít k dispozici zákonné prostředky k ochraně svých práv. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z jeho rozhodovací praxe (viz např. usnesení dne 27. 3. 2014

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz, a v něm citovaná judikatura).

Ústavní soud zvažoval postup podle ustanovení , podle kterého Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odst. 1 citovaného ustanovení, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Při posuzování aplikace citovaného ustanovení si byl Ústavní soud vědom kritérií stanovených ve svých dosavadních rozhodnutích, ve kterých vyložil, že citované ustanovení představuje výjimku z obecného pravidla přípustnosti ústavní stížnosti, což značí, že je třeba je vykládat restriktivním způsobem. Vedle dodržení jednoroční lhůty je podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, nesplňující předpoklady přípustnosti, i podstatný přesah významu stížnosti nad vlastními zájmy stěžovatele [srov. nález

sp. zn.

ze dne 22. 10. 2003 (N 122/31 SbNU 101)]. V projednávaném případě Ústavní soud takový přesah nezjistil a návrhu stěžovatelky na postup dle ustanovení nevyhověl.

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle jako nepřípustný návrh odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2017

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj