Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 208/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Klapa[MI1], zastoupeného JUDr. Františkem Pětníkem, advokátem, se sídlem Hodějovická 448, Pelhřimov, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. října 2016 č. j. -395, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou dne 20. 1. 2017, k níž nebyla přiložena žádná soudní rozhodnutí, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného a násl. d (dále jen " "), jakož i jeho práva na majetek. V textu ústavní stížnosti přitom formuluje zejména výhrady vůči předchozím rozhodnutím obecných soudů, konkrétně proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 11. 4. 2016 č. j. -237 a č. j. -237, jimiž byla potvrzena usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. 10. 2015 č. j. -150 a č. j. -153. Podle jeho tvrzení se žádný ze soudů nezabýval zásadní skutečností, tedy že dluh z nájemní smlouvy, jehož exekuci v současnosti čelí, nezpůsobil. Dále se měly soudy odchýlit od pravomocného rozhodnutí vydaného v jiné jeho věci se shodnou skutkovou podstatou, ve které soud prvního stupně v roce 2002 rozhodl o zastavení exekuce. Tím popřely zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí a překvapivě rozhodly, že se předmětem exekuce mohou stát i nemovitosti, které nejsou ve vlastnictví ani spoluvlastnictví stěžovatele.

2. Jelikož stěžovatel nepředložil kopii napadeného usnesení dovolacího soudu, které mu bylo podle jeho tvrzení doručeno dne 25. 11. 2016, zjistil Ústavní soud z veřejně dostupných informací, že usnesením č. j. -395 ze dne 4. října 2016 pověřený člen senátu Nejvyššího soudu stěžovatelovo dovolání odmítl pro vady podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen " "). Konstatoval přitom, že dovolání nesplňovalo obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení , neboť především neobsahovalo údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení srozumitelného dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení Dovolatel totiž vůbec nepopsal ani neoznačil rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlit, a dovolací důvody vymezil pouze polemikou s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 26. 5. 2008 č. j. -588 (jenž v dané věci nebyl exekučním titulem) a neupřesněným tvrzením o tom, že nemovitosti, jež jsou předmětem exekuce, nejsou v jeho vlastnictví.

3. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný. Podle ve znění je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

4. V projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud pověřeným členem senátu odmítl stěžovatelovo dovolání pro vady, neboť je považoval za neprojednatelné pro jeho neurčitost jak co do vymezení konkrétního předpokladu přípustnosti, tak co do specifikace dovolacího důvodu. Přestože toto odmítavé usnesení stěžovatel v záhlaví své ústavní stížnosti napadl, nijak se vůči němu nevymezil a závěry dovolacího soudu nezpochybnil. Ústavní soud neshledal, že by napadené usnesení vykazovalo vady ústavněprávní relevance, přičemž z jeho odůvodnění vyplývá, proč Nejvyšší soud o dovolání rozhodl tak, jak rozhodl, a proto ústavní stížnost v části směřující proti tomuto rozhodnutí posoudil jako zjevně neopodstatněnou.

5. Měl-li stěžovatel v úmyslu ústavní stížností napadnout i předcházející usnesení obecných soudů, Ústavní soud konstatuje, že je-li dovolání odmítnuto jako vadné, pak s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti, tj. požadavek předchozího řádného vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, musí být ústavní stížnost směřující proti předcházejícím rozhodnutím soudů nižších stupňů posouzena jako nepřípustná ve smyslu (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 7. 2016, bod 14). Tak je tomu i v nyní posuzovaném případě.

6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle a odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2017

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu