Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3897/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Š. K., zastoupeného Mgr. Janem Pořízkem, advokátem se sídlem Na Rybníčku 1329/5, Praha 2, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2016, č. j. -977, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu elektronicky dne 24. 11. 2016, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zaručeného a d (dále jen " "). Stěžovatel s ústavní stížností spojil i návrh na odložení vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí vrchního soudu podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

2. Napadeným usnesením vrchní soud rozhodoval o námitce podjatosti, vznesené v odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, pod sp. zn. (předmětem řízení byla úprava výchovných poměrů nezletilého dítěte, jeho otcem je stěžovatel a matkou Z. Š.). Vrchní soud o této námitce rozhodl tak, že "soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí ve (výše citované) věci." Současně danou věc přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Vrchní soud shledal naplnění okolností předvídaných v ustanovení (dále jen " ") (poměr k účastníkům) ve skutečnosti, že jak stěžovatel, tak i matka nezletilého v minulosti působili na krajském soudu jako čekatelé, resp. stěžovatel později jako asistent soudce. Tuto skutečnost podle názoru vrchního soudu "nelze podceňovat a bagatelizovat prostým kolegiálním vztahem (který jinak nemůže být obecně chápán jako vztah vyvolávající pochybnosti o nepodjatosti soudce - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. ) za situace, kdy někteří soudci přiznávají nejen bližší vztah k matce či (stěžovateli), ale i to, že mají k dispozici mimoprocesní poznatky o předmětu "sporu"." Byť tedy vrchní soud nezpochybnil "schopnosti těch soudců krajského soudu, u nichž vztah k matce či (stěžovateli) nepřekročil hranici prostého kolegiálního vztahu, věc projednat a rozhodnout nestranně, má však současně za to, že přiznaný přátelský vztah některých jiných soudců krajského soudu k matce či otci nezletilé může navenek vzbuzovat dojem ovlivnění úsudku těchto soudců, resp. každého ze soudců krajského soudu o projednávané věci."

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti s uvedeným závěrem nesouhlasí a obsáhle s ním polemizuje, přičemž znovu poukazuje na okolnosti, jež dle jeho názoru vznesenou námitku podjatosti činí nedůvodnou. Ve vztahu k namítanému porušení svého práva na spravedlivý proces uvádí, že vrchní soud při posouzení otázky podjatosti dostatečně nevážil skutečnost, že zde absentuje jakýkoliv vztah, jenž by u všech soudců překračoval rámec pracovního kolegiálního vztahu, který dle judikatury Nejvyššího soudu nepředstavuje důvod podjatosti soudců.

4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené . V tomto ohledu dospěl k závěru, že nyní projednávaná ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný, nicméně jedná se o návrh nepřípustný.

5. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne již z y (dále jen " "), podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v ustanovení , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto pravidlo interpretuje ustálená judikatura Ústavního soudu tak, že "ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá závěr, že zákon má na mysli zejména procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím a nikoli proti dílčím procesním, byť samostatně pravomocným rozhodnutím" [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Jinými slovy, tam, kde dosud nebylo vydáno meritorní rozhodnutí a nejde tak o nereparovatelný zásah do základních práv, podřizuje Ústavní soud rozsah své přezkumné a rozhodovací činnosti zásadám zdrženlivosti a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Ústavní soud zasahuje v těchto případech výjimečně jen proti rozhodnutím, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo, přičemž pozdější zásah Ústavního soudu by již nebyl sto odstranit porušení základních práv stěžovatelů.

6. Za nepřípustnou je ve světle výše uvedeného nutno považovat i nyní projednávanou ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutí vrchního soudu o námitce podjatosti. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla. Současně je však nutno konstatovat, že ačkoliv je toto usnesení pro příslušný krajský soud i pro účastníky řízení závazné, stěžovateli, bude-li mít v dalším průběhu řízení za to, že rozhodnutí jemu nepříznivé bylo vydáno soudcem (senátem) k tomu nepříslušným, nic nebrání, aby uvedené námitky uplatnil později v průběhu meritorního řízení, neboť rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti nemusí být otázka vyloučení soudce v civilním řízení soudním definitivně vyřešena. Podle ustanovení totiž rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti není dotčeno mimo jiné ustanovení a f) o. s. ř, tzn. že stěžovatel může své námitky uplatnit jako důvod žaloby pro zmatečnost proti pravomocnému rozhodnutí prvoinstančního nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno.

7. Je tak třeba uzavřít, že napadené usnesení, jakkoliv přímo proti němu nejsou přípustné opravné prostředky, není možno považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele, neboť tento má k dispozici další prostředky, jak svá práva v průběhu probíhajícího řízení hájit. Za dané situace byla tedy ústavní stížnost podána předčasně, a proto se jedná o návrh toliko nepřípustný, jak ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. např. usnesení ve věcech vedených pod

sp. zn.

; ; ; ; ).

8. S ohledem na shora uvedené byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle ustanovení , aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti.

9. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů ( ), neboť by to bylo za situace, kdy rozhodl bez zbytečného prodlení o samotné ústavní stížnosti, zjevně neúčelné.

Poučení : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj