Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 207/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Davida Ratha, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým LL.M., advokátem se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. , a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2015, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2016 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno právo stěžovatele zaručené v , a y a , , a d (dále jen ), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Napadeným usnesením krajského soudu bylo rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 31 odst. 1 ve spojení s § 30 odst. 1 trestního řádu předseda senátu Mgr. Robert Pacovský není vyloučen z projednávání trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , v níž stěžovatel vystupoval jako obžalovaný. Stížnost proti tomuto usnesení následně zamítl vrchní soud nyní napadeným usnesením.

3. Porušení svých shora citovaných práv (stejně jako důvodnost podjatosti dotčeného soudce) stěžovatel spatřuje především ve dvou skutečnostech. Za prvé zdůrazňuje, že zde byl dán objektivní důvod podjatosti rozhodujícího soudce, neboť vznikl neakceptovatelný vztah mezi jím zvoleným obhájcem a soudcem; v této souvislosti připomíná, že jeho obhajobu převzal JUDr. Michal Pacovský (strýc dotčeného soudce), který se podrobně seznámil s dotčeným trestním případem a získal množství důvěrných informací potřebných pro poskytnutí účinné obhajoby, které mu byly poskytnuty nejen samotným stěžovatelem, ale současně i jeho předchozími obhájci. Druhý důvod podjatosti pak stěžovatel spatřuje v procesním postupu soudce vůči jeho osobě, který neodpovídá zákonným a ústavním požadavků (zde především rozporuje, že na výzvu inkriminovaného soudce musel předložit materiály chráněné advokátní mlčenlivostí, aniž by se sám mohl s jejich obsahem seznámit a tyto mu byly následně i přes námitky obhájkyně zabaveny).

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení dané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný, nicméně jedná se o návrh nepřípustný.

5. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

či

, dostupná stejně jako rozhodnutí dále citovaná na http://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne již z y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v ustanovení , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

6. Za nepřípustnou je ve světle řečeného nutno považovat i nyní projednávanou ústavní stížnost proti negativnímu rozhodnutí o námitce podjatosti. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož měl být vyloučen. Současně je však nutno konstatovat, že bude-li mít stěžovatel v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí jemu nepříznivé bylo vydáno soudcem (senátem) podjatým, nic mu nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojil v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které trestní řád předvídá, a jež jsou i ve vztahu k této námitce stěžovateli k dispozici (zejména odvolání). Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl. Je tak třeba uzavřít, že napadené usnesení není možno považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele, neboť tento má k dispozici další prostředky, jak svá práva hájit.

7. Návrh byl tedy Ústavnímu soudu podán předčasně a je proto nepřípustný, jak ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. např. usnesení ve věcech vedených pod

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

,

). Ostatně, Ústavní soud připomíná, že i v případě stejného stěžovatele byla již odmítnuta ústavní stížnost pro nepřípustnost, kterou rovněž brojil proti rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno námitce podjatosti vznesené proti stejnému soudci (viz usnesení ze dne 17. 12. 2014,

sp. zn.

).

8. S ohledem na shora uvedené byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle ustanovení , aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravod