Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2170/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jany Zubové, zastoupené Mgr. Helenou Hutirovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 792/40, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -196 ze dne 1. 3. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usilovala stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen " ") s odůvodněním, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu přiloženého listinného materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se prostřednictvím žaloby podané u obvodního soudu domáhala po žalované Allianz pojišťovně, a. s. (dále jen "vedlejší účastnice"), zaplacení částky 7 831,20 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky řízení byl sporný rozsah, v jakém má vedlejší účastnice povinnost hradit z titulu tzv. povinného ručení škodu vzniklou na vozidle stěžovatelky při dopravní nehodě. Stěžovatelka vynaložila na opravu svého vozidla částku 34 922 Kč, nicméně vedlejší účastnice byla ochotna stěžovatelce kompenzovat škodu toliko ve výši 27 090 Kč, kteroužto částku také stěžovatelce proplatila. Stěžovatelka po obvodním soudu požadovala, aby vedlejší účastnici uložil povinnost uhradit veškeré náklady na opravu vozidla, tzn. i zbývajících 7 831,20 Kč. nicméně argumentům stěžovatelky nepřisvědčil, její žalobu rozsudkem č. j. -196 ze dne 1. 3. 2016 zamítl a zavázal stěžovatelku k úhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí opřel o zjištění, že zadní nárazník vozidla stěžovatelky byl již před nehodou poškozen a neautorizovaným způsobem (svařováním) opraven. dovodil, že pokud nyní došlo k výměně zadního nárazníku za nový, nejednalo se o uvedení vozidla do stavu před dopravní nehodou, a nárok stěžovatelky na náhradu vynaložených nákladů bylo třeba příslušným způsobem krátit.

Stěžovatelka napadla rozhodnutí obvodního soudu ústavní stížností, v níž namítala, že nedodržel povinnosti plynoucí z , a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a že se dopustil svévolné aplikace práva. Právní názor obvodního soudu dle stěžovatelky postrádá racionální a spravedlivé odůvodnění a odporuje účelu a smyslu zákona. Stěžovatelka svá tvrzení v ústavní stížnosti podrobně rozvedla, přičemž kladla důraz především na skutečnost, že nerespektoval závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2008, dle nějž musí rozsah náhrady v penězích zohledňovat veškeré prostředky vynaložené za účelem obnovení provozuschopnosti vozidla, zahrnuje v to i nové náhradní díly, není-li možno provést opravu jinak.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud předesílá, že souzená věc skončila před soudem prvního stupně rozhodnutím, proti němuž není přípustné odvolání, neboť jde o tzv. bagatelní věc ( ). Důvody k prolomení obecných zásad přípustnosti odvolání spočívají v kvantitativně založeném úsudku o nižší významnosti věci, kdy uplatnění opravného prostředku není považováno za efektivní. Jestliže vylučuje u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu zpravidla jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 1. 2013,

ze dne 9. 1. 2013,

ze dne 12. 12. 2012 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Posuzováno z výše uvedených hledisek, nemůže stížnostní návrh stěžovatelky obstát, neboť z jejích námitek nevyplývá nic, co by projednávaný případ posunulo do ústavněprávní roviny. Jak si Ústavní soud ověřil, vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, na který pak aplikoval příslušná zákonná ustanovení, jež v uspokojivé míře vyložil, přičemž tento svůj postup osvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí, které tak nelze označit za svévolné či odporující principu spravedlnosti. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry vyslovenými v napadeném rozhodnutí neztotožňuje, sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti pak založit nemůže.

Poukazuje-li stěžovatelka na nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2008 (N 58/48 SbNU 857), je nutno poznamenat, že se jedná o rozhodnutí na stěžovatelčinu věc nepřiléhavé z důvodu odlišnosti řešeného skutkového stavu. Ve zmiňovaném případě se Ústavní soud zabýval otázkou nahrazení starších dílů havarovaného vozidla novými náhradními díly, nikoliv situací, kdy byl dotyčný díl před nehodou poškozen a neautorizovaným způsobem opraven.

Jelikož tedy dle Ústavního soudu nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces, ani porušení jiných základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky, nezbylo mu než ústavní stížnost dle ustanovení , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu