Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3303/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti CORDIA CZ, a. s., se sídlem Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph. D., advokátem se sídlem K Brusce 124/6, 160 00 Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -308 ze dne 29. 6. 2016, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -256 ze dne 9. 9. 2015 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. -216 ze dne 20. 3. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím jako věcně správné potvrdil vpředu uvedené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na zastavení exekuce, jehož se stěžovatelka domáhala na základě započtení své pohledávky na náhradu škody vůči oprávněné proti pohledávce vymáhané v předmětném exekučním řízení. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví citovaným usnesením jako nepřípustné odmítl, když dospěl k závěru, že odvolací soud vyřešil právní otázku splatnosti k započtení uplatněné stěžovatelčiny pohledávky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že soudy interpretovaly ustanovení a věty druhé dříve platného ( , dále též "obč. zák.") přepjatě formalisticky, když na nezpůsobilost započtení její pohledávky proti pohledávce oprávněné usoudily z absence výzvy k zaplacení dle , v jejímž důsledku se dle názoru soudů nestala splatnou, a tudíž se uplatní zákonný zákaz započtení pohledávky, která ještě není splatná, proti splatné pohledávce podle věty druhé někdejšího obč. zák. Stěžovatelka je přesvědčena, že soudy měly posoudit její úkon ze dne 23. 4. 2002 jako obsahující výzvu dle obč. zák. Tyto své námitky stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že Nejvyšší soud (a před ním i soudy prvního a druhého stupně) své rozhodnutí o odmítnutí dovolání řádně odůvodnil, přičemž poukázal na svoji ustálenou rozhodovací praxi i odůvodnil, proč jeho judikát sp. zn. , na který stěžovatelka poukazovala, není na posuzovanou věc přiléhavý. Nejvyšší soud na tomto místě zdůraznil, že v citovaném rozhodnutí šlo v zásadě o to, zda výzva dle § 563 obč. zák. musí být vždy učiněna samostatně, anebo postačí, je-li součástí kupř. procesního úkonu, resp. z něj s ohledem na okolnosti případu dostatečně vyplývá; tyto okolnosti ovšem dovolací soud v tehdy řešeném případě s ohledem na skutkový charakter takového zjištění neřešil, formálně vyšel pouze z konstatování odvolacího soudu, že takovou výzvu v úkonech účastníka řízení shledal. Jinými slovy, ani uvedený judikát nevyloučil nutnost realizace výzvy dle § 563 obč. zák. V nynějším případě rovněž vyšel ze skutkového zjištění odvolacího soudu, byť opačného, tedy že úkon stěžovatelky ze dne 23. 4. 2002 výzvu k plnění neobsahuje.

Jakkoli se požadavky soudů na formální podobu výzvy jeví stěžovatelce tvrdé či formalistické, nejde o požadavky, které by se vymykaly výkladu právních norem do té míry, že by vyžadovaly kasační zásah ze strany Ústavního soudu. Ostatně Ústavní soud požadavek na učinění výzvy k zaplacení jako předpoklad pro splatnost pohledávky (a tím i její započitatelnost proti jiné, splatné pohledávce) již v minulosti jako ústavně konformní aproboval (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 8. 2013, dostupné, jako další zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu, na adrese http://nalus.usoud.cz). Krom toho Ústavní soud judikaturu Nejvyššího soudu, na niž tento soud v nyní přezkoumávaném usnesení o odmítnutí stěžovatelčina dovolání poukázal na podporu svých závěrů, jmenovitě rozsudek ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. , který předtím zmínila i stěžovatelka v dovolání, jako ústavně konformní aproboval (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 10. 2012). Od těchto závěrů se Ústavní soud nemá důvod odchýlit ani v nyní řešené věci.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby přikročil k odmítnutí ústavní stížnosti dle jako návrhu zjevně neopodstatněného.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 1. listopadu 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu