Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3239/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti stěžovatele Z. L., zastoupeného JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem, sídlem Kopečná 20, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2016 č. j. -93, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.Vymezení věci

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 8. 2016 č. j. -93, kterým byla jako opožděná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 6. 6. 2016 č. j. -80, jímž bylo dle 83 odst. 1 , (dále jen " "), rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců uložený mu trestním příkazem městského soudu ze dne 29. 5. 2015 sp. zn. , že podle se pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem, a že dle vykoná zbytek trestu zákazu činnosti, který mu byl u1ožen trestním příkazem městského soudu ze dne 29. 5. 2015 sp. zn. , a od jehož výkonu bylo podmíněně upuštěno usnesením městského soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. .

II. Vznesená argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, že poslední den k podání stížnosti byl 9. 6. 2016, neboť třídenní zákonná lhůta k jejímu podání začala běžet již následující den po oznámení usnesení městského soudu jeho vyhlášením u veřejného zasedání. Je přesvědčen, že krajský soud ve věci vadně aplikuje § 137 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť měl správně vyjít z pravidla, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, vždy v opise doručí, a teprve od tohoto doručení má běžet lhůta k podání stížnosti. Tomu odpovídá i judikatura Ústavního soudu, když stěžovatel odkazuje na nález ze dne 29. 10. 2015

sp. zn.

.

3. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud nezjistil, že by ústavní stížnost nesplňovala procesní předpoklady předepsané k jejímu projednání, včetně požadavků na právní zastoupení dle až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a na vyčerpání veškerých zákonných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva podle .

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Dle § 137 trestního řádu platí: "(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. (...)

(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí."

7. V projednávané věci došlo, jak sám stěžovatel připouští, k oznámení prvostupňového rozhodnutí jeho vyhlášením na veřejném zasedání; stěžovatel přitom ani nerozporuje, že toto vyhlášení proběhlo řádným způsobem. Požadavkům trestněprocesní úpravy tak bylo učiněno zadost, neboť pokud došlo k řádnému vyhlášení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, není doručení opisu usnesení vyžadováno.

8. Na věci ničeho nemění ani stěžovatelem zmiňovaná judikatura Ústavního soudu. V případě nálezu

sp. zn.

[a obdobně srov. i například nálezy

sp. zn.

(N 52/36 SbNU 555),

(N 4/40 SbNU 39),

(N 40/56 SbNU 461) či

(N 60/69 SbNU 159)] totiž soudy pominuly pravidlo v § 137 odst. 4 trestního řádu a vycházely z proběhlého vyhlášení usnesení, ačkoliv šlo o rozhodnutí o opravném prostředku, které je třeba vždy v opise doručit.

9. V nálezu ze dne 5. 1. 2006

sp. zn.

se tak kupříkladu uvádí, že "ustanovení § 137 odst. 1 věta druhá tr. ř. určuje dvě disjunktní formy oznamování usnesení - buď vyhlášením usnesení v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením opisu usnesení. Pokud stěžovateli bylo nutno ve smyslu § 137 odst. 4 tr. ř. doručit opis usnesení (...), pak jeho přítomnost při vyhlášení citovaného usnesení nezaložila účinky oznámení". Obsah této judikatury nepodporuje opodstatněnost stěžovatelovy ústavní stížnosti, nýbrž spíše naopak z ní a contrario vyplývá, že Ústavní soud možnost oznamování usnesení formou vyhlášení (bez doručení opisu) v případech, kdy nejde o usnesení, jímž by bylo rozhodnuto o opravném prostředku, akceptuje.

10. Usnesením městského soudu ze dne 6. 6. 2016 č. j. -80 bylo rozhodováno o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil, respektive do jakého typu věznice bude zařazen pro výkon trestu. Je to rozhodnutí prvostupňové, které vzhledem k této své povaze není usnesením o opravném prostředku podle § 137 odst. 4 trestního řádu, a proto nelze zmiňovanou judikaturu a požadavky v ní konstatované ve věci uplatňovat (srov. i odmítavá usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

či

, dostupná na http://www.usoud.cz).

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu