Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1271/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Jaromírem Henyšem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2015 č. j. -114, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 4. 2016, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jako opožděná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 3. 2015 sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto, že podle , , stěžovatel vykoná zbytek trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl uložen trestním příkazem okresního soudu ze dne 16. 6. 2011 sp. zn. , a od nějž bylo podmíněně upuštěno usnesením okresního soudu ze dne 4. 10. 2012 sp. zn. .

2. Stěžovatel nepovažuje za správné, že lhůta k podání stížnosti mu byla počítána ode dne vyhlášení usnesení okresního soudu, a nikoli až od jeho doručení. Nepopírá, že toto vyhlášení proběhlo řádně a za jeho přítomnosti, a že tento způsob počítání lhůty odpovídá textu § 137 trestního řádu. Namítá však, že takováto právní úprava je v právním řádu neobvyklá, kdy většinou lhůty k podání opravných prostředků počínají běžet až doručením rozhodnutí. Tato neobvyklost ji činí méně předvídatelnou. Zároveň stěžovatel upozorňuje, že Ústavní soud ve své judikatuře (např. nálezy

sp. zn.

,

,

) již vyslovil, že pokud obviněnému, respektive jeho obhájci, bylo nutno doručit opis usnesení soudu, pak jeho přítomnost při vyhlášení takového usnesení nemůže založit účinky oznámení a lhůta k podání stížnosti počala běžet až od doručení opisu. Stěžovatel připouští, že zmiňovaná judikatura se týká především rozhodování příslušných soudů o opravném prostředku, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nicméně je toho názoru, že obdobné závěry by měly být vztaženy i na jeho právní věc.

3. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

II.

4. Ještě dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl stranou řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky ustanovení až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

III.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Dle § 137 trestního řádu platí: "(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. (...)

(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí."

7. V projednávané věci došlo, jak sám stěžovatel připouští, k oznámení prvostupňového rozhodnutí jeho vyhlášením na veřejném zasedání. Tomuto vyhlášení byl stěžovatel přítomen. Požadavkům trestněprocesní úpravy tak bylo učiněno zadost, neboť pokud došlo k řádnému vyhlášení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, není doručení opisu usnesení vyžadováno.

8. Na věci ničeho nemění ani stěžovatelem zmiňovaná judikatura Ústavního soudu. V případě nálezů

sp. zn.

,

,

(a obdobně i

sp. zn.

) totiž soudy pominuly pravidlo v § 137 odst. 4 trestního řádu a vycházely z proběhlého vyhlášení usnesení, ačkoliv šlo o rozhodnutí o opravném prostředku, které je třeba vždy v opise doručit.

9. V nálezu

sp. zn.

se tak kupříkladu uvádí, že "ustanovení § 137 odst. 1 věta druhá tr. ř. určuje dvě disjunktní formy oznamování usnesení - buď vyhlášením usnesení v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením opisu usnesení. Pokud stěžovateli bylo nutno ve smyslu § 137 odst. 4 tr. ř. doručit opis usnesení (...), pak jeho přítomnost při vyhlášení citovaného usnesení nezaložila účinky oznámení". Obsah této judikatury nepodporuje opodstatněnost stěžovatelovy ústavní stížnosti, nýbrž spíše naopak z ní a contrario vyplývá, že Ústavní soud možnost oznamování usnesení formou vyhlášení (bez doručení opisu) v případech, kdy nejde o usnesení, jímž by bylo rozhodnuto o opravném prostředku, akceptuje.

10. Usnesení okresního soudu ze dne 30. 3. 2015 sp. zn. není usnesením o opravném prostředku ve smyslu § 137 odst. 4 trestního řádu, a proto nelze zmiňovanou judikaturu a požadavky v ní konstatované ve věci uplatňovat (srov. i odmítavá usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

či

).

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle , o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu