Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1623/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, U Kanálky 4, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 20. dubna 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na soudní ochranu dle a d domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

V záhlaví citovaným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako opožděně podanou stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. ze dne 12. března 2010, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovateli podle § 45a odst. 4 trestního zákona za použití § 340b odst. 1 trestního řádu přeměňuje nevykonaný trest obecně prospěšných prací z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. ze dne 24. února 2006, pravomocného dne 14. června 2006, v délce 250 hodin, v trest odnětí svobody v trvání 125 dnů, přičemž podle § 45a odst. 4, § 39a odst. 2 písm. b) trestního zákona byl stěžovatel pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, podle kterého lhůta k podání stížnosti počala běžet již dnem vyhlášení usnesení obvodního soudu ve veřejném zasedání a uplynula dnem 15. března 2010, tedy třetím dnem po dni vyhlášení tohoto usnesení. Stěžovatel se domnívá, že lhůta k podání stížnosti proti usnesení obvodního soudu počala až doručením jeho písemného vyhotovení. Usnesení obvodního soudu bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 24. března 2010, stížnost proti němu byla podána 29. března 2010, přičemž dny 27. a 28. března 2010 připadly na víkend, a stížnost tak byla podle stěžovatele podána včas, v zákonné třídenní lhůtě od doručení písemného vyhotovení usnesení obvodního soudu.

Stěžovatel dále uvádí, že dle § 137 odst. 1 trestního řádu se oznámení usnesení děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Dle § 64 odst. 1 písm. b) trestního řádu je třeba osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek toto rozhodnutí doručit do vlastních rukou. Z logiky věci a z práva na spravedlivý proces podle stěžovatele plyne, že pokud se rozhodnutí písemně doručuje, je oznámeno až tímto doručením, nikoli již jeho vyhlášením. Jinak by podle stěžovatele doručování usnesení bylo zcela zbytečné a bez účelu. Naopak až doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, jež obsahuje odůvodnění v plném rozsahu, umožňuje seznámit se s důvody rozhodnutí a podat proti němu kvalifikovaně opravný prostředek. Tím spíše pak, pokud jde o tak zásadní rozhodnutí, jako je přeměna trestu, tedy v daném případě de facto uložení trestu odnětí svobody.

Ve své argumentaci stěžovatel též odkazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. ledna 2006, sp. zn. ze dne 9. června 2009 a

sp. zn.

ze dne 10. března 2005.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že lhůta k podání stížnosti proti usnesení obvodního soudu o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody začala běžet až okamžikem doručení jeho písemného vyhotovení a závěr o tom, že městský soud stěžovateli zamítnutím stížnosti pro opožděnost zkrátil zákonem stanovenou lhůtu k podání stížnosti.

Z ustanovení § 137 odst. 1 trestního řádu, ve spojení s ustanovením § 143 odst. 1 trestního řádu, vyplývá, že stížnost proti usnesení lze podat do tří dnů. Tato lhůta se počítá od oznámení usnesení. Zákon určuje dvě formy oznamování usnesení - buď jeho vyhlášením v přítomnosti dotčené osoby, anebo doručením jeho opisu nepřítomné osobě. Výjimkou je usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku, které je nutno doručovat vždy (§ 137 odst. 4 trestního řádu, viz např. stěžovatelem citované nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

nebo např. nálezy

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

).

Ve věci stěžovatele Ústavní soud zjistil, že usnesení obvodního soudu, vůči němuž stížnost směřovala, nebylo usnesením o opravném prostředku, ale jednalo se o usnesení o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Stěžovatel i jeho obhájce byli osobně přítomni veřejnému zasedání obvodního soudu, konanému dne 12. března 2010, kde bylo usnesení o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody vyhlášeno. K oznámení tohoto usnesení stěžovateli i jeho obhájci tak prokazatelně došlo jeho vyhlášením dne 12. března 2010 a od tohoto okamžiku běžela zákonem stanovená třídenní lhůta pro podání stížnosti proti němu. Tato lhůta tak uplynula dnem 15. března 2010, přičemž stěžovatel podal stížnost k poštovní přepravě až dne 29. března 2010 (doručena obvodnímu soudu byla dne 30. března 2010).

Pokud tedy lhůta k podání stížnosti započala běžet vyhlášením usnesení ve veřejném zasedání dne 12. března 2010, není možno počátek této lhůty odvozovat od doručení písemného opisu tohoto usnesení, ke kterému došlo dne 24. března 2010, jak to činí stěžovatel. Právě přítomnost stěžovatele a jeho obhájce při vyhlášení usnesení založila právní účinky oznámení usnesení jeho vyhlášením ve veřejném zasedání, a nikoli až doručením jeho písemného vyhotovení. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud též ve srovnatelné věci vedené pod

sp. zn.

.

Odkazy stěžovatele na nálezy Ústavního soudu shledal Ústavní soud nepřípadnými. Nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

byl posuzován, jak je uvedeno již výše, běh lhůty k podání stížnosti proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o opravném prostředku, které je nutno vždy doručovat (§ 137 odst. 4 trestního řádu). Tak tomu v projednávané věci však není. Ve věci, o níž bylo rozhodnuto nálezem

sp. zn.

, byla důvodem zrušení rozhodnutí obecného soudu ta skutečnost, že stěžovateli nebylo rozhodnutí vůbec v úplnosti oznámeno, když při ústním vyhlášení rozhodnutí nebyly sděleny jeho důvody a písemně stěžovateli rozhodnutí doručováno nebylo. V projednávané věci k úplnému oznámení došlo, když usnesení obvodního soudu bylo včetně odůvodnění doručeno písemně obhájci stěžovatele. Argumentace odvozená z tohoto nálezu není ani jinak případná. Ačkoli stěžovateli počala plynout lhůta k podání stížnosti proti usnesení obvodního soudu o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody již dnem jeho vyhlášení ve veřejném zasedání, přičemž nebylo vyhlášeno jeho plné odvodnění, stěžovateli by nic nebránilo, aby po doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení svoji eventuelně včas podanou stížnost proti němu v návaznosti na jeho plné písemné odůvodnění doplnil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu