Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2637/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 18, Ostrava-Slezská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016 č. j. -41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení , a d (dále jen "") a y, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byla jako nepřípustná zamítnuta její kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016 č. j. -107 o odmítnutí návrhu na obnovu řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. . Krajský soud v Ostravě v řízení, jehož obnovy se stěžovatelka domáhá, rozsudkem ze dne 27. 3. 2014 zamítl žalobu stěžovatelky proti odvolacímu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o dávku státní sociální podpory - příspěvku na bydlení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že neexistuje rozumný důvod, aby v případech správního řízení nebyla možnost obnovy řízení obecně připuštěna. Uvedené platí zvláště za situace, kdy se jedná o tak zásadní otázku jako je poskytnutí dávky v hmotné nouzi a příspěvku na bydlení. Pokud tento postup ustanovení neumožňuje, považuje jej stěžovatelka za protiústavní.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovatelce i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud předesílá, že ústavními stížnostmi téže stěžovatelky s obdobnou problematikou a argumentací se již zabýval v řízeních vedených pod

sp. zn.

a

, která skončila vydáním odmítavých usnesení. Od závěrů zde uvedených se nemá důvod odchylovat.

Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší správní soud se kasační stížností stěžovatelky řádně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně a logicky objasnil, z jakých důvodů není kasační stížnost důvodná. Zejména poukázal na to, že ustanovení jednoznačné stanoví, že obnova řízení před správními soudy je přípustná výhradně proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a hnutí. Návrh na obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu a násl. tak přípustný není.

Uvedeným závěrům není z ústavního hlediska co vytknout. Ostatně Ústavní soud již ve svých předchozích rozhodnutích uvedl, že ustanovení samo o sobě nezavdává prostor pro jeho jiný než shora nastíněný výklad (např. usnesení

sp. zn.

,

,

). Neústavnost napadeného rozhodnutí nelze ani dovozovat z obecné úvahy stěžovatelky o vhodnější právní úpravě obnovy ve správním řízení. Ústavní soud pro úplnost dodává, že podle petitu ústavní stížnosti se stěžovatelka zrušení ustanovení nedomáhá.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016

JUDr. Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu