Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 680/10

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti EWOX, s. r. o., se sídlem Komenského 394, 549 01 Nové Město nad Metují, zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou, AK se sídlem Jánská 864/4, 460 02 Liberec 3, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 9. 2008 č. j. -28 a Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010 č. j. -45 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 25. 5. 2009 č. j. -8 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž měla být dotčena na svých právech garantovaných článkem 2 odst. 4, článkem 4 odst. 4, článkem 11 odst. 5d (dále jen ""), článkem 2 odst. 3 a článkem 95y, jakož i na právu na spravedlivý proces zakotveném v článku 36 odst. 1y, v článku 90y a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a konečně měl být porušen princip rovnosti stran dle článku 37 odst. 3y a článku 96 odst. 1y.

Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 25. 5. 2009 č. j. -8 odmítl jako nepřípustný stěžovatelčin návrh na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 9. 2008 č. j. -28, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2007 č. j. 13517/07/1100, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečným platebním výměrům vydaným Finančním úřadem v Liberci. Vysvětlil, že stěžovatelčin návrh na obnovu řízení dle ustanovení posoudil jako návrh na obnovu řízení dle ustanovení a násl. ; výkladem ustanovení a contrario však dovodil, že návrh na obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není přípustný. Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost rozsudkem ze dne 20. 1. 2010 č. j. -45 pro nedůvodnost zamítl.

Stěžovatelka je názoru, že byly dány podmínky pro obnovu řízení, neboť po doručení rozsudku, jímž byla zamítnuta její žaloba proti správnímu orgánu, zjistila novou skutečnost, a to že Ing. M. Z. přestal být jejím společníkem a jednatelem. Příjem ze své činnosti ve prospěch stěžovatelky od tohoto data proto Ing. Z. zdaňoval jako osoba samostatně výdělečně činná, a proto pokud finanční úřad dodatečnými platebními výměry předepsal stěžovatelce daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků Ing. Z., porušil zásadu zákazu dvojího zdanění. Dále stěžovatelka namítá, že v řízení před krajským soudem bylo porušeno ustanovení , poněvadž účastníkům řízení nebyla zajištěna stejná možnost uplatnění jejich práv.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d)y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález

, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Posouzení stěžovatelčina procesního úkonu jako návrhu na obnovu řízení o správní žalobě ani důvodům, které vedly k jeho odmítnutí, není možno nic vytknout. Obecné soudy náležitě interpretovaly a aplikovaly příslušná zákonná ustanovení, svůj postup ve svých rozhodnutích odůvodnily zcela logicky a srozumitelně, pročež Ústavní soud na ně plně odkazuje. Ustanovení je průzračně jasné a bezrozporné a nedovoluje tudíž jiný výklad; je s podivem, že stěžovatelka, resp. její právní zástupkyně, jež by měla být právně fundovaná, při svých úvahách o důvodnosti návrhu na obnovu řízení toto kogentní ustanovení, které krajském soudu nedovoluje její návrh meritorně přezkoumat, setrvale ignoruje. Ústavní soud nemá, co by více dodal k výhradám Nejvyššího správního soudu stran kvalifikačních předpokladů advokátky k zastupování stěžovatelky v soudním řízení.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu