Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 776/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti JUDr. Z. V., zastoupeného JUDr. Pavlem Zeleným, advokátem společné advokátní kanceláře Všetečka, Zelený, Švorčík, Kalenský a partneři se sídlem v Praze 2, Hálkova 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9.3.2007, č.j. -32, a o spojeném návrhu na zrušení ust. písmeno a) a b) , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody.

Stěžovatel byl jako příslušník Policie ČR dne 31.12.1999 propuštěn ze služebního poměru. Rozhodnutím ze dne 11.7.2000, čj. OSZ-60856/VD-SP-2000, mu byl přiznán příspěvek za službu ve výši 5.963,- Kč, vypočtený z průměrného hrubého služebního příjmu. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel odvoláním s námitkou, že příspěvek byl vypočten z nesprávně určeného příjmu. Odvolání bylo rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 8.9.2000, čj. OSZ-51-34/SD-Mu-2000, zamítnuto. Zamítavé rozhodnutí napadl stěžovatel správní žalobou, o které podle tehdejších předpisů rozhodoval Vrchní soud v Praze. Ten rozsudkem ze dne 2.7.2002, čj. -75, žalobu zamítl. Po přijetí , soudního, podal stěžovatel návrh na obnovu řízení spojenou s návrhem na vyloučení některých soudců z řízení. Usnesením ze dne 8.10.2003, čj. -3, aniž by rozhodl o vyloučení jmenovaných soudců, Nejvyšší správní soud návrh odmítl. Stěžovatel podal následně ústavní stížnost s návrhem na zrušení uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, předcházejícího rozsudku Vrchního soudu v Praze i předcházejících správních rozhodnutí Ministerstva vnitra, s návrhem na zrušení ,b) a Ústavní soud o návrhu rozhodl nálezem ze dne 16.5.2006, sp.zn.

, tak, že napadené usnesení Nejvyššího správního soudu zrušil, neboť se tento soud nezabýval návrhem na vyloučení soudce JUDr. Petra Příhody. V ostatním ústavní stížnost odmítl. Nejvyšší správní soud následně napadeným usnesením ze dne 9.3.2007, čj. -32, návrh stěžovatele, označený jako návrh na obnovu řízení, odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že podle obnova řízení v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není přípustná (hlava II, díl prvý, ). Podle stěžovatele byla tímto rozhodnutím porušena jeho základní práva podle d (dále jen " "), y, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protože k tvrzenému zásahu do stěžovatelových základních práv došlo aplikací ustanovení písm. a),b), navrhl stěžovatel i jeho zrušení.

II.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření k návrhu Nejvyšší správní soud. Ve svém vyjádření pouze poukázal na to, že postupoval podle ustanovení ust. , které nepřipouští obnovu řízení proti rozhodnutí soudu o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Ústavní soud proto toto vyjádření k replice stěžovateli nezaslal, neboť žádné nové skutečnosti ani argumenty nepřinášelo.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel vytýká Nejvyššímu správnímu soudu, že nepřipustil jím navrhovanou obnovu řízení a věc nepředložil podle y Ústavnímu soudu.

Tuto námitku akceptovat nelze.

Ústavní soud v prvé řadě poukazuje na to, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který připouští jen v případech výjimečně stanovených To, že Nejvyšší správní soud postupoval v řízení v souladu s platnými ustanoveními zákona, mu přirozeně vytýkat nelze.

Ústavní soud dodává, že ani z y, z y či stěžovatelem uváděných mezinárodních smluv nevyplývá, že by proti rozhodnutí soudu o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu musel být přípustný mimořádný opravný prostředek, tedy obnova řízení. Ostatně, sám Protokol č. 7, k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod zakotvuje právo na přezkoumání rozhodnutí soudu soudem vyššího stupně jen u výroků o vině nebo trestu. Je tedy pouze na úvaze státu, ve kterých případech a za jakých podmínek mimořádný opravný prostředek připustí. Uvedené ustanovení mimo to nebrání obnově správního řízení, nastanou-li důvody stanovené , (dříve ) a to i tehdy, bylo-li příslušné rozhodnutí přezkoumáno Nejvyšším správním soudem. Této možnosti stěžovatel nevyužil.

V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že Nejvyšší správní soud postupoval v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikoval běžné právo ústavně konformním způsobem a nedopustil se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Jeho rozhodnutí je jasné, srozumitelné a logické a je tedy i z hlediska ústavněprávního plně přijatelné.

Ústavní soud proto uzavřel, že napadeným rozhodnutím k porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.

Ústavnímu soudu za tohoto stavu nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Pokud jde o návrh na zrušení , , Ústavní soud uvádí, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta [ , o Ústavním soudu], musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu tohoto zákona. Je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu ( a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají. To je v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2007

Vojen Güttler

předseda senátu