Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1373/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Adama Valeriána, zastoupeného Mgr. Ivetou Magnuskovou, advokátkou se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 2. 2016 č. j. -358, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 29. 4. 2016 doručen včasný a řádný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku a tvrdil, že jím bylo zasaženo jeho právo podle d (dále jen "") a y a Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen Úmluva).

2. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 24. 2. 2016 č. j. -358 vyhověl žalobě vedlejšího účastníka - Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, o zaplacení částky 950,- Kč bez příslušenství podané proti stěžovateli. Rozsudkem byla stěžovateli dále uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 5863,50 Kč. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle skutkových zjištění měl stěžovatel bez platného jízdního dokladu použít metro linky B provozované vedlejším účastníkem. Z tohoto důvodu přiznal vedlejšímu účastníku vůči stěžovateli právo na zaplacení jízdného a přirážky dle smluvních přepravních podmínek vedlejšího účastníka celkem ve výši 950,- Kč a s ohledem na procesní úspěch vedlejšího účastníka i náhradu nákladů řízení.

3. Stěžovatel ve své stížnosti proti napadenému rozhodnutí namítá, že toto je nesprávné a došlo jím k porušení práva na spravedlivý proces podle y a Úmluvy, neboť soud neprovedl jím navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví (kterým chtěl zpochybnit pravost podpisu na zápisu o přepravní kontrole) a při dokazování vycházel ze skutečností (obsah smluvních přepravních podmínek vedlejšího účastníka), které dle Obvodního soudu pro Prahu 3 tomuto byly známy z jeho úřední činnosti, aniž by stěžovateli toto sdělil a umožnil mu se k těmto skutečnostem vyjádřit. Dále poté stěžovatel uvádí, že došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení dle y, neboť v řízení soud použil jako důkaz výpis z rejstříku trestů vztahující se k osobě stěžovatele, čímž měl poškodit jeho osobu.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti), není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

Výjimku představují situace, kdy obecným soudem zvolená interpretace podústavního práva založila porušení některého základního práva stěžovatele, anebo představuje zcela zjevné ignorování příslušné kogentní normy, případně je zřejmým a neodůvodněným vybočením ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoli smysluplné odůvodnění.

6. V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná. Úkolem Ústavního soudu není přezkoumávat správnost skutkových zjištění obecných soudů ani jejich postup při dokazování, vyjma situací, kdy by tímto došlo k porušení práv chráněných ústavním pořádkem. V postupu Obvodního soudu pro Prahu 3 však nelze spatřovat takové znaky svévole, když tento své rozhodnutí řádně a nad rámec povinnosti plynoucí z široce odůvodnil, včetně stěžovatelem namítaných bodů - tj. proč nedošlo k provedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem, z jakého důvodu jsou mu z úřední činnosti známy skutečnosti - obsah smluvních přepravních podmínek vedlejšího účastníka, tak i proč provedl důkaz výpisem z rejstříku trestů k osobě stěžovatele. Odůvodnění soudu je srozumitelné, věcné a logické. Ústavní soud nadto poukazuje na fakt, že předložená věc je s ohledem na předmět řízení bagatelním sporem, v nichž je s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu ústavní stížnost vyloučena (srov. rozhodnutí ve věci

sp. zn.

, obdobně a další).

7. Z těchto důvodů Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu