Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 596/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele REDIVIVUS z. s. se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/9, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, č. j. -703, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2013, č. j. -685, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 19. 2. 2016, splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, kterými mu nebyl přiznán nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Napadenými rozhodnutími mělo dojít k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele vyplývajících ze a 3, d a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovolací soud se měl v rozporu s právem na spravedlivý proces vyhnout meritornímu projednání dovolání a svůj postup ve svém rozhodnutí odůvodnil nepřesvědčivě; rovněž tím dovolací soud pokryl rozhodnutí odvolacího soudu, které trpí vážnými procesními vadami ústícími v nepřezkoumatelnost. Rozhodnutí Nejvyššího soudu považuje stěžovatel za narušující jeho ústavně zaručená práva, neboť spočívá na nedostatečně odůvodněných právních závěrech, které jsou navíc navzájem rozporné a nereflektují zásadní argumentaci stěžovatele.

Na stěžovatele byla postoupena pohledávka třetí osoby, obchodní společnosti (dále jen "společnost"), jejíž zboží bylo soudním vykonavatelem zabaveno, a v době do jeho vydání zpět společnosti částečně znehodnoceno. Společnost se zabaveným zbožím nemohla obchodovat, čímž jí vznikla škoda spočívající mimo jiné v ušlém zisku. Nalézací soud stěžovateli nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku z větší části přiznal, soud odvolací však jeho rozsudek změnil a žalobu v této části zamítl. Dovolací soud shledal dovolání za nepřípustné a meritorně se jím nezabýval.

Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal vyjádření dovolacího soudu, avšak dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů:

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum jimi učiněných právních závěrů. Pokud obecné soudy v rámci zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i při výkladu a aplikaci práva na daný případ respektovaly kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich právní závěry přezkoumávat. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán až tehdy, pokud z jejich strany došlo k tak extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, že by rozhodnutí svědčilo o libovůli; nebo podobně v případě právních závěrů přijatých v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, či z nich nijak nevyplývajících [k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

(N 34/3 SbNU 257),

(N 42/32 SbNU 405) nebo

(N 167/42 SbNU 407)]. V tomto směru však Ústavní soud pochybení neshledal.

Jádro argumentace stěžovatele nepřesahuje rovinu jednoduchého práva a spočívá především v polemice se závěry obecných soudů. Naznačená pochybení, jichž se měly obecné soudy dopustit, však nelze vyhodnotit ani jako projev libovůle, ani nelze shledat, že by byly přijaté závěry v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Obecné soudy podrobně vyložily, na jakých závěrech své rozhodnutí založily, a přestože jejich odůvodnění stěžovatel považuje za nedostatečné a nepřezkoumatelné, ústavněprávním požadavkům na odůvodnění vyhovují.

Ohledně odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost Ústavní soud připomíná, že dovolací řízení je mimořádným opravným prostředkem, na který není nárok - nejde o třetí stupeň obecného soudnictví, ve kterém by dovolací soud musel věc vždy projednat; dovolacímu soudu je do jisté míry umožněno, aby si na základě vlastního uvážení "vybral", která dovolání meritorně přezkoumá (srov. ). Smyslem dovolacího řízení je především zajistit konzistenci v rozhodování ostatních orgánů obecné justice.

V projednávané věci odvolací soud zamítl žalobu, neboť dospěl k závěru, že náhradu škody nelze stěžovateli přiznat ze tří důvodů, které samy o sobě obstojí. Pakliže v dovolacím řízení by potenciálně mohl být řešen toliko jeden z nich, odvolací rozsudek by stejně vzhledem k existenci dalších dvou uvedených důvodů obstál a dovolací soud by jej nemohl zrušit či změnit - proto přípustnost dovolání nedovodil. Tento postup je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a Ústavní soud v této praxi nespatřuje rozpor s právy jednotlivců na spravedlivý proces, neboť i případné projednání dovolání by na výsledku sporu nemohlo nic nezměnit.

Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu