Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3291/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Daniely Mitrowské, zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem, sídlem Havlíčkova 584, Rakovník, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2025 č. j. -147, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její práva podle a 3d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka se proti vedlejší účastnici domáhala zaplacení 196 989,78 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí vznikla uhrazením služeb svého právního zastoupení za zastupování v neoprávněné exekuci vedené Okresním soudem v Rakovníku (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. , v níž měla postavení povinné. Okresní soud rozsudkem ze dne 15. 8. 2024 č. j. -101 žalobu stěžovatelky zamítl.

3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 4. 12. 2024 č. j. -125 rozsudek okresního soudu potvrdil. Odvolací soud odůvodnil, že nejsou splněny předpoklady pro přiznání náhrady podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ""); nadto uzavřel, že mezi vadným výkonem veřejné moci a vznikem případné škody nebyla dána příčinná souvislost.

4. Proti rozsudku podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl zčásti jako vadné a zčásti jako nepřípustné. Vyložil, že stěžovatelka uvedla, že dovolání závisí na vyřešení jedné otázky hmotného práva, související s výkladem , ve vztahu k níž věnovala převážnou část své dovolací argumentace, avšak ve vztahu k závěru o absenci příčinné souvislosti nevymezila dovolací důvod a podmínky přípustnosti dovolání, ale omezila se na obecnou kritiku závěru odvolacího soudu, aniž by z ní byla patrna právní otázka ve smyslu . Jestliže přitom obstojí jeden důvod pro zamítnutí žaloby (absence příčinné souvislosti), nemůže zbylý důvod (výklad ) založit přípustnost dovolání, neboť by to na výsledném posouzení věci nic nezměnilo.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud nesprávně odmítl její dovolání z procesních důvodů pro údajné nevymezení podmínek přípustnosti. Nejvyššímu soudu vytýká, že se ztotožnil s konstrukcí odvolacího soudu, který si sám "vykonstruoval" novou škodu spočívající v majetkové újmě z důvodu, že jí protistrana neuhradila přiznanou částku. Od počátku řízení však tvrdila, že škodná událost je tvořena vydáním nezákonného rozhodnutí o nařízení exekuce a že škoda jí vznikla tím, že musela sama uhradit náklady právního zastoupení vynaložené na zastavení exekuce, tedy v bezprostřední příčinné souvislosti s nezákonným nařízením exekuce, čímž byla otázka příčinné souvislosti odpovězena. Ve svém dovolání vyjádřila jednoznačný názor, podle kterého o otázce příčinné souvislosti nelze vůbec uvažovat.

6. Dále stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud se nevypořádal s otázkou výkladu , která je stěžejní pro určení nároku na náhradu nákladů řízení a je úzce spjata s příčinnou souvislostí. Stěžovatelka ve svém dovolání vysvětlila, že náhrada škody vzniká okamžikem, kdy dojde ke zmenšení jejího majetku v důsledku nezákonného rozhodnutí, nikoliv až neuhrazením pohledávky třetí osobou. Stěžovatelka brojí proti tomu, že jí bylo zamezeno v meritorním projednání nároku za situace, kdy stát poškozenému ukládá povinnost primárně vymáhat nárok proti třetí osobě, a zároveň téže osobě umožní se takového závazku zbavit v rámci oddlužení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

9. Stěžovatelka napadá pouze usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto její dovolání. Ačkoliv dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, jehož existence sama o sobě nepožívá ústavněprávní ochrany, rozhodování o něm - je-li již v právním řádu zakotveno - musí respektovat ústavněprávní principy, zejména základní právo na soudní ochranu podle y [srov. nález ze dne 15. 3. 2010

sp. zn.

(N 51/56 SbNU 553)]. Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro vady, jimiž ve skutečnosti netrpí, dochází k porušení tohoto práva [nález ze dne 3. 6. 2014

sp. zn.

(N 113/73 SbNU 779)]. Ústavní soud se proto zabýval tím, zda Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání ústavně konformním způsobem.

10. V obecné rovině Ústavní soud připomíná, že ustanovení vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání, přičemž dovolatel je povinen formulovat právní otázku, kterou má dovolací soud řešit, a současně vymezit, který z předpokladů přípustnosti považuje za splněný a z jakého důvodu. Nestačí pouhý odkaz na citované ustanovení; dovolatel musí označit relevantní judikaturu a vysvětlit, v čem se od ní napadené rozhodnutí odchyluje, případně proč by měla být změněna [srov. nález ze dne 29. 8. 2023

sp. zn.

, bod 16; nález ze dne 24. 11. 2021

sp. zn.

(N 204/109 SbNU 198), body 27 - 28]. Platná právní úprava přitom klade na dovolatele relativně vysoké nároky, což však není bezdůvodné (srov. usnesení ze dne 26. 6. 2014

sp. zn.

).

11. V projednávané věci odvolací soud zamítl žalobu, neboť dospěl k závěru, že náhradu škody nelze stěžovatelce přiznat ze dvou důvodů: jednak pro výklad (viz zejm. body 33 až 39 jeho rozsudku) a jednak pro absenci příčinné souvislosti (viz body 40 až 47 jeho rozsudku). Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání, protože druhý z důvodů řádně nezpochybnila, přičemž každý z nich obstojí samostatně; nezabýval se proto věcnou stránkou dovolání ve vztahu k žádnému z těchto důvodů. Ústavní soud přitom obecně neshledává nic protiústavního v postupu Nejvyššího soudu, který jako nepřípustné odmítne dovolání, které řádně nenapadá jeden ze samostatně stojících důvodů, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno (srov. např. usnesení ze dne 26. 3. 2025

sp. zn.

, ze dne 3. 12. 2019

sp. zn.

či ze dne 7. 6. 2016

sp. zn.

).

12. Ústavní soud si za účelem přezkumu vyžádal stěžovatelčino dovolání a porovnal jeho obsah s odůvodněním napadeného usnesení. Ověřil přitom, že stěžovatelka ve vztahu k závěru o absenci příčinné souvislosti skutečně nevymezila žádnou právní otázku ani neuvedla, který předpoklad přípustnosti považuje za splněný. V bodě 13 dovolání pouze obecně konstatovala, že úvahy odvolacího soudu ohledně příčinné souvislosti nelze akceptovat a že je tato souvislost nesporná. Z dovolání nevyplývá žádná konkrétní otázka hmotného či procesního práva ani uvedení, který z předpokladů přípustnosti považuje za splněný, což Nejvyšší soud jasně a srozumitelně vysvětlil. Závěr o vadnosti dovolání v tomto rozsahu proto z ústavního hlediska obstojí.

13. Pokud je stěžovatelka přesvědčena, že odvolacím soudem dovozený nedostatek příčinné souvislosti a související úvahy jsou nesprávné či vychází z nesprávných předpokladů a že o otázce příčinné souvislosti nelze vůbec uvažovat, měla tento závěr zpochybnit zákonem předvídaným způsobem v rámci dovolání. Pokud tak neučinila, nelze Nejvyššímu soudu vyčítat, že odmítl její dovolání ve vztahu k otázce výkladu jako nepřípustné bez dalšího.

14. Ústavní soud zdůrazňuje, že nijak neposuzuje ani nepotvrzuje ústavní konformitu, natož věcnou správnost závěrů odvolacího soudu. Pokud totiž stěžovatelka tyto nosné důvody nenapadla způsobem, který by umožnil Nejvyššímu soudu jejich přezkum v dovolacím řízení, nemůže je následně přezkoumávat ani Ústavní soud (srov. usnesení ze dne 30. 1. 2026

sp. zn.

).

15. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 9. dubna 2026

Jan Svatoň v. r.

předseda senátu