Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3326/15

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Evy Martinkové, zastoupené Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou se sídlem Horní náměstí 12, 755 01 Vsetín, proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. a proti postupu Okresního soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti ze dne 10. 11. 2015, doplněné podáními ze dne 11. 12. 2015, 28. 12. 2015, ze dne 2. 2. 2016 a ze dne 28. 2. 2016 stěžovatelka sama, bez povinného zastoupení advokátem, tvrdila porušení svých práv ústavně zaručených v a 3, , a 3 a d. Stěžovatelka podrobně vylíčila okolnosti související s nepřiměřenou délkou stavebního řízení vedeného u Městského úřadu ve Vsetíně již od roku 2002, jehož je účastníkem, zrekapitulovala průběh a dosavadní výsledky civilních a správních řízení, ve kterých se domáhala nápravy, kriticky se vyjádřila k práci a postupu Policie České republiky a všech stupňů státního zastupitelství, na které se obrátila, a nesouhlasila se způsobem, jakým bylo rozhodnuto o jejích ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. a

sp. zn.

. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nálezem (1) zrušil sloučené územní a stavební řízení zahájené dne 9. 1. 2002 rozhodnutím Městského úřadu ve Vsetíně č. j. Výst. 330-196/02 Re, (2) přikázal Nejvyššímu soudu zrušit rozsudek ze dne 29. 9. 2015 č. j. -149, resp. následně žádala, aby předmětný rozsudek Nejvyššího soudu byl postoupen k Nejvyššímu správnímu soudu, (3) zakázal Městskému soudu v Praze pokračovat v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. a přikázal mu, aby věc postoupil k řízení před Nejvyšším správním soudem, (4) zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pokračovat v řízení vedeném pod sp. zn. a pod sp. zn. a přikázal mu, aby obě věci postoupil k řízení Nejvyššímu správnímu soudu, (5) přikázal Krajskému soudu v Ostravě postoupit věc vedenou proti advokátu Mgr. Jaroslavu Kopeckému k řízení před Nejvyšším správním soudem, (6) přikázal Ministerstvu pro místní rozvoj zaplatit stěžovatelce peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou a morální újmu způsobenou v průběhu čtrnáctiletého vadně vedeného řízení, (7) zakázal Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně pokračovat v nečinnosti a přikázal mu, aby podrobně prošetřil trestní oznámení stěžovatelky proti úředníkům stavebního úřadu ve Vsetíně a zákonnost rozhodnutí státní zástupkyně Mgr. Martiny Daňkové Janáčkové ze dne 19. 11. 2014, (8) nařídil Policii České republiky prošetření vyrozumění por. Jana Geržičáka ze dne 7. 11. 2014 a (9) nařídil České advokátní komoře prošetřit důvod, proč advokáti Mgr. Jaroslav Kopecký a JUDr. Miloslav Kijas, neposkytli stěžovatelce řádně právní pomoc, resp. aby Ústavní soud přezkoumal zákonnost postupu České advokátní komory při hodnocení porušení povinnosti advokáta (pozn. ÚS: Mgr. Jaroslava Kopeckého). Stěžovatelka dále požádala Ústavní soud, aby využil své pravomoci a podal trestní oznámení pro zneužití pravomoci úřední osoby na vedoucí odboru územního plánování, stavebního řádu a dopravy Městského úřadu ve Vsetíně Ing. arch Renatu Hrbáčkovou a rovněž i na Ing. Radima Evjáka, JUDr. Alenu Kretíkovou a Ing. Vladimíra Storzera.

2. Na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad podání a s poučením o povinnosti právního zastoupení stěžovatelka reagovala podáním ze dne 14. 2. 2016, kterým svůj původní návrh prostřednictvím advokátky ustanovené Českou advokátní komorou doplnila. Uvedla, že se v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. a pod sp. zn. domáhá po žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou stavebního řízení vedeného u Městského úřadu ve Vsetíně. V prvém případě došlo v důsledku kasačního rozsudku Nejvyššího soudu a kasačního usnesení Městského soudu v Praze ke zrušení meritorního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 a věc byla k tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, ve druhém případě Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu odmítl, jeho rozhodnutí však Městský soud v Praze zrušil.

3. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zakázal Nejvyššímu soudu, Městskému soudu v Praze a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pokračovat v průtazích v řízeních a porušovat tak její ústavně zaručená práva. S ústavní stížností spojila návrh na přednostní projednání věci a na předvolání k ústnímu jednání.

4. Podáním ze dne 28. 2. 2016 stěžovatelka, bez právní pomoci ustanovené advokátky, navrhla, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Ostravě vést řízení o žalobě vedené pod sp. zn. a nařídil mu postoupit věc k Nejvyššímu správnímu soudu "z důvodu procesního práva a shodné žaloby podané u Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. , kterou vyloučil Městský soud v Praze ze žaloby sp. zn. usnesením ze dne 5. 10. 2011".

5. Doplnění petitu formulovaného stěžovatelkou její právní zástupkyně verifikovala; v podání ze dne 23. 3. 2016 Ústavnímu soudu sdělila, že je vázána pokyny své klientky a že navrhuje, aby doplnění podání bylo vyhověno.

6. Ústavní soud předesílá, že povinnost právního zastoupení ve smyslu ustanovení st. 1 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), platí již od okamžiku zahájení řízení o ústavní stížnosti, což z materiálního pohledu znamená, že ústavní stížnost, jakož i její následné doplňky, musí být advokátem skutečně sepsány, anebo jím alespoň výslovně aprobovány. Jen tak dojde naplnění smysl povinného zastoupení, jímž je, s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, zájem na tom, aby Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků. Náhled Ústavního soudu na advokátní přímus u osob, které nejsou advokáty, plyne ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471) ve spojení se stanoviskem pléna sp. zn. ze dne 8. 10. 2015 (290/2015 Sb.), podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení". Ústavní soud proto v projednávané věci přihlížel pouze k argumentaci a návrhovému žádání formulovaného, případně verifikovaného, právní zástupkyní stěžovatelky (body 2 - 5); požadavky formulovanými samotnou stěžovatelkou (bod 1) se nemohl zabývat.

7. Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákona jinak.

8. V judikatuře Ústavního soudu jsou průtahy v řízení podřazeny pod zásah orgánu veřejné moci [srov. ustanovení ]. Tento pojem Ústavní soud obecně chápe zpravidla tak, že jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok tohoto orgánu vůči základním ústavně zaručených právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem řádné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci nelze čelit jinak než ústavní stížností. Tato podmínka není splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky (srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243).

9. Požadavek, aby Ústavní soud zakázal orgánu veřejné moci pokračovat v porušování ústavně zaručeného práva na projednání věci bez zbytečných průtahů ( y), resp. práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), případně mu přikázal, aby v konkrétní věci neprodleně jednal, je přípustný pouze tehdy, pokud předtím stěžovatel podal (bezvýsledně) návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Jde o preventivní prostředek k nápravě stavu v rámci soustavy obecného soudnictví a v okamžiku, kdy jsou průtahy aktuální. Jinými slovy řečeno, ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy považuje Ústavní soud využití institutu podle zákona o soudech a soudcích za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti, neboť jde o institut, který svým smyslem a účelem je přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy (k tomu srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2004, N 112/34 SbNU 157, nález

sp. zn.

ze dne 13. 5. 2010, N 107/57 SbNU 377, nález

sp. zn.

ze dne 15. 2. 2012, N 33/64 SbNU 349).

K průtahům v řízeních u Městského soudu v Praze a v řízení u Nejvyššího soudu

10. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, příloh k ní připojených a jak Ústavní soud ověřil z veřejně dostupné databáze soudních řízení (http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp), ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. rozhodoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení a Městský soud v Praze v odvolacím řízení. Obě řízení skončila vydáním kasačních rozhodnutí - rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015 č. j. -149 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2015 č. j. -157.

11. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. rozhodoval pouze Městský soud v Praze v odvolacím řízení. I toto řízení bylo ukončeno vydáním kasačního usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015 č. j. -67.

12. Je tedy zřejmé, že uplatněný petitorní požadavek na zásah Ústavního soudu do již ukončených řízení nebyl v době podání kvalifikovaného návrhu aktuální a neměl tedy ani reálný smysl. Zákaz pokračovat v průtazích v řízení, resp. příkaz k neprodlenému jednání je z logiky věci realizovatelný jen v řízení, které probíhá a které v době podání ústavní stížnosti nebylo dosud ukončeno.

K průtahům v řízeních před Obvodním soudem pro Prahu 1

13. Pokud jde o řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, kam se obě věci vrátily k dalšímu řízení, je ústavní stížnost, požadující, aby Ústavní soud nálezem zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pokračovat v průtazích v řízeních vedených pod sp. zn. a sp. zn. , nepřípustná z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně stěžovatelčiných práv. Stěžovatelka k dotazu Ústavního soudu uvedla, že v předmětných řízeních nepodala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Její vyjádření, že neví, zda takový návrh nepodali její dřívější právní zástupci, aniž by ji o tom informovali, Ústavní soud nepovažoval za relevantní. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že přípustnost ústavní stížnosti v případě tvrzených průtahů v probíhajícím řízení je striktně vázána na předcházející využití postupu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích. Tato podmínka platí i v projednávané věci, a proto usiluje-li stěžovatelka o ochranu svých ústavně zaručených práv, je třeba, aby tak činila stanoveným procesním postupem.

14. Lze jen dodat, že Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil ve věci sp. zn. jednání na den 29. 4. 2016, takže i s ohledem na toto zjištění pozbyl návrh na zásah Ústavního soudu na aktuálnosti.

K návrhu na vyslovení zákazu vést řízení

15. Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

16. Z příloh připojených k ústavní stížnosti (usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2015 č. j. -49 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2015 č. j. -103) vyplynulo, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. se stěžovatelka žalobou domáhá po žalovaném Mgr. Jaroslavu Kopeckém zaplacení náhrady škody ve výši 1.392.000 Kč.

17. Pravomoc k projednání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, které vyplývají z poměrů soukromého práva, stanoví , , pravomoc k rozhodování soudů ve správním soudnictví se řídí , , a v případech sporů o pravomoc se postupuje podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů. Ústavní soud nemůže překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc, neboť při výkonu svých kompetencí musí i on respektovat princip uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví ( y, y). Návrhem stěžovatelky, aby zakázal Okresnímu soudu v Ostravě vést řízení o žalobě vedené pod sp. zn. a nařídil mu postoupit věc k Nejvyššímu správnímu soudu se Ústavní soud proto nemohl zabývat, neboť k takovému rozhodování není příslušný.

18. Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti v nejkratším možném termínu, aniž by o návrhu stěžovatelky na projednání věci mimo pořadí ( ) vydával samostatné rozhodnutí.

19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení a písm. e) , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Návrhu stěžovatelky na nařízení ústního jednání nebylo lze vyhovět, neboť podle ustanovení , soud nařídí ústní jednání mimo jiné tehdy, nebyl-li návrh odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2016

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka