Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3246/15

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Vladimíra Bäumela a Václava Bäumela, oba zastoupeni Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem se sídlem Haštalská 27, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2012 sp. zn. a proti výroku I. odst. 2 a výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2013 č. j. -893, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení d (dále jen " ") a y, domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo v plném rozsahu vyhověno jejich návrhu na náhradu škody s příslušenstvím.

Předtím, než Ústavní soud přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to včetně přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je nutno hodnotit jako návrh nepřípustný, neboť stěžovatelé podle petitu, kterým je Ústavní soud vázán, ale i v návětí a odůvodnění ústavní stížnosti napadají pouze rozsudek odvolacího soudu a předchozí kasační rozsudek Nejvyššího soudu.

V nyní projednávaném případě přitom stěžovatelé podali dovolání k Nejvyššímu soudu, přičemž soudem následně přijaté usnesení, kterým bylo dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, však ústavní stížností nenapadli. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015 č. j. -929, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, pouze dovozují lhůtu pro podání ústavní stížnosti.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Pakliže je přípustný opravný prostředek následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností také na jeho základě vydané rozhodnutí. Odůvodňuje to skutečnost, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.

Jestliže tedy stěžovatelé rozhodnutí dovolacího soudu jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který byli podle ustanovení povinni vyčerpat, svou ústavní stížností nenapadli a jeho zrušení Ústavnímu soudu v petitu stížnosti, jímž je Ústavní soud vázán, nenavrhli, nemůže Ústavní soud o takto podaném návrhu rozhodovat (srov. k tomu např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj