Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 723/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti J. L., zastoupeného JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem, se sídlem v Plzni, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 8. listopadu 2011, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. -320 ze dne 15. září 2011, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníků řízení, a 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze a 2) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 25. února 2013 a doplněnou podáním ze dne 17. dubna 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let se zařazením do věznice s ostrahou a byla mu uložena povinnost nahradit škodu. Rozsudkem odvolacího soudu byl k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně zrušen a nově byl uznán vinným pokusem zvlášť závažného pokusu vraždy podle a 3 písm. j) , a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti let se zařazením do věznice s ostrahou, bylo mu uloženo nahradit škodu. Jeho odvolání bylo jako nedůvodné zamítnuto. Tvrdí, že postupem obecných soudů byla porušena jeho základní práva podle a d.

2. Obecným soudům v ústavní stížnosti konkrétně vytýká, že uvěřily verzi poškozeného a vůbec se nezabývaly jeho verzí, ani neprovedly jím navrhované důkazy na podporu této verze. Konkrétně nevyslechly manžele Vošahlíkovy a paní Marii Holeščákovou, nebyla provedena řádná rekonstrukce činu, ani lékařský posudek z oboru psychiatrie za účelem zjištění psychického stavu poškozeného. Je přesvědčen, že provedené důkazy byly hodnoceny účelově pouze k jeho tíži. Nebylo přihlédnuto k okolnostem případu, k jeho poměrům, životní situaci a tlakům, kterým byl ze strany své rodiny a okolí vystaven. Naopak z těchto okolností dovodily, že stěžovatele vedla ke spáchání činu zavrženíhodná pohnutka, což je podle něj v rozporu se závěry provedeného psychiatricko-psychologického znaleckého posudku.

3. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností věcně, musí zjistit, zda jsou k tomu splněny všechny formální předpoklady. Ústavní soud přitom v minulosti vyložil, že s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti, jí lze napadnout zásadně toliko rozhodnutí o posledním zákonném procesním prostředku k ochraně práva.

4. V posuzovaném případě stěžovatel sám tvrdí, že rovněž podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. -32 ze dne 23. května 2012 odmítnuto, coby podané z jiného, než zákonem uvedeného důvodu. K tomuto rozhodnutí se ovšem stěžovatel vůbec nijak nevymezuje, jeho zrušení se nedomáhá, a vůbec je nečiní předmětem ani hmotněprávních ani procesněprávních úvah.

5. Vedle toho bylo Ústavním soudem zjištěno, že posledně uvedené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno již dne 3. července 2012, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu a případně proti jemu předcházejícím rozhodnutím obecných soudů podle a 4 , o Ústavním soudu (dále jen ""), ve znění účinném do 31. prosince 2012, tak jako tak marně uplynula v pondělí dne 3. září 2012.

6. Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj