Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2010/2023

26 Cdo 2010/2023-187

USNESENÍ

D. F.

M. Z.

, zastoupené Mgr. Janem Šarmanem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 330/12, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2022, č. j. -143, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč k rukám Mgr. Jana Šarmana, advokáta se sídlem v Brně, Pekárenská 330/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. -77, zamítl žalobu, aby soud určil, že je neoprávněná výpověď žalované datovaná dnem 21. 9. 2020 z nájmu žalobkyně k tam specifikovanému bytu, dále též jen „Výpověď“ a „byt“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. -143, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I. (výrok I.) a změnil tam uvedeným způsobem v nákladovém výroku II. (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Na zjištěném skutkovém základě – shodně se soudem prvního stupně – především dovodil, že byl naplněn ve Výpovědi uplatněný výpovědní důvod (v podobě zvlášť závažného porušení povinností nájemkyně bytu spočívajícího v neplacení nájemného v dohodnuté výši po dobu delší než čtyři měsíce) podle , , ve znění pozdějších přepisů, dále jen „o. z.“. Současně shledal, že Výpověď obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti (zejména je v ní vyčíslen dluh na nájemném, uvedeny měsíce, za které žalobkyně dluží, a zaznamenáno poučení podle o. z.), a konstatoval, že také byla učiněna v písemné formě a předcházela jí výzva k nápravě ve smyslu o. z. Vzhledem k tomu ji pokládal za oprávněnou a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, je z posléze uvedených příčin zčásti neprojednatelné pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a zčásti není přípustné podle ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „ “).

Má-li být dovolání přípustné podle (jako v této věci) proto, že napadené rozhodnutí závisí – jak avizovala dovolatelka – na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného práva má dovolatelka za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, předkládala-li k dovolacímu přezkumu též „otázky navazující na porušení nájemní smlouvy“. V tomto směru totiž nelze ani z celkového obsahu dovolání seznat, jaké konkrétní otázky, na nichž napadené rozhodnutí závisí, zde měla dovolatelka na mysli. V této části tedy dovolání neobsahuje řádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( – 238a ), a jelikož zmíněný údaj je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se mohl uvedenými – leč blíže nespecifikovanými – otázkami věcně zabývat.

Na dalších v dovolání vymezených „otázkách souvisejících s uplatněním , o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty“, dále jen „ “, napadené rozhodnutí nespočívá. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou, zda na posuzovaný případ lze aplikovat ustanovení , pomíjí však, že v průběhu řízení před soudy nižších stupňů se nedožadovala aplikace citovaného ustanovení, na něž poprvé odkázala teprve v dovolání, a ani netvrdila (natož prokázala) existenci okolností rozhodných pro jeho použití v dané věci, zejména, že v rozhodné době byla v prodlení s placením nájemného z bytu „převážně v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které jí znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo řádnou úhradu nájemného“ [viz ]. Jako důvod, pro který v rozhodné době neplatila nájemné v dohodnuté výši (resp. pro který platby nájemného jednostranně snížila), dosud vždy uváděla „bezprávní výhružky ze strany žalované“.

Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

K dovolací námitce, že soudy nižších stupňů svévolně změnily žalobní návrh a namísto vyslovení neplatnosti Výpovědi rozhodly o její neoprávněnosti, lze uvést následující.

Byť dovolatelka v petitu žaloby navrhla, aby soud rozhodl o neplatnosti Výpovědi, je z jejího celkového obsahu, jakož i z dovolatelčiných následných podání a přednesů učiněných v průběhu řízení zřejmé, že šlo o žalobu podle § 2290 o. z., jíž se domáhala přezkumu oprávněnosti Výpovědi (s tím ostatně koresponduje i v žalobě výslovně uvedené její označení slovy „návrh na přezkoumání oprávněnosti výpovědi“). Z jejího podnětu se totiž měl soud zabývat rovněž otázkou, zda byl naplněn ve Výpovědi uplatněný výpovědní důvod (k tomu srov. např. podání dovolatelky ze 17. 6. 2021 na č. l. 56 – 57 spisu a z 25. 10. 2021 na č. l. 73 – 75 spisu, či protokol o jednání před soudem prvního stupně konaném dne 23. 9. 2021 na č. l. 66 – 67 spisu). Podle ustálené soudní praxe je přitom neoprávněná nejen výpověď, která není důvodná, nýbrž i výpověď, která je neplatná či zdánlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 1. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném sporu proto bylo třeba formulovat výrok rozhodnutí o věci samé tak, aby vystihoval, že v řízení je rozhodováno právě o (ne)oprávněnosti Výpovědi, a nikoli toliko o její (případné) neplatnosti; to platí bez zřetele k tomu, že žaloba byla zamítnuta (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze 17. 8. 2021, sp. zn. ). Na tom pak nic nemění ani nesprávné znění žalobního návrhu, neboť petitem žaloby není soud vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 152/2003).

Soudy nižších stupňů v projednávané věci tedy nerozhodly o něčem jiném, něž co bylo obsahem žalobního petitu, ale naopak při formulaci výroku rozhodnutí o věci samé postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Ani pro řešení otázky nastolené uvedenou dovolací výtkou tak není dovolání přípustné podle

Pro úplnost lez dodat, že podřazení žalobního návrhu pod ustanovení § 2290 o. z., proti němuž brojila dovolatelka, jí ve skutečnosti v předchozích řízeních prospívalo, neboť úspěch specifické žaloby definované v citovaném (hmotněprávním) ustanovení nezávisí – na rozdíl od obecné určovací žaloby, o niž by tu jinak šlo – na prokázání naléhavého právního zájmu ve smyslu , jenž zásadně není dán tehdy, domáhá-li se žalobce určení neplatnosti výpovědi z nájmu (k tomu viz v podrobnostech např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 12. 1. 2022, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, již Ústavní soud odmítl usnesením ze 17. 5. 2022, sp. zn. ).

Za této situace Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti, resp. právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [ , b) ] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 26. 9. 2023

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu