Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1041/2023

28 Cdo 1041/2023-205

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce V. V., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, identifikační číslo osoby 660 03 008, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. -260, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í (dle ):

1. Shora označeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen jako „odvolací soud“), výrokem pod bodem I., byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 2. 2022, č. j. -81, změněn v části výroku I. [jímž bylo konstatováno porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v označeném správním řízení], potvrzen v části výroku II. [jímž byla žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zamítnuta] a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Co do vymezení rozsahu uvádí, že dovolání směřuje proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím; přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení hmotněprávní otázky poskytnutí přiměřené výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené.

3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „ “) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí (usnesení) vypočtených v a není přípustné ani podle ustanovení

4. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

6. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

7. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že spočívá-li rozhodnutí odvolací soud na více důvodech (závěrech), z nichž každý sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Zpochybnění jen některých z vícero právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li [popř. není-li dovoláním (kvalifikovaně) napaden] rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení či změny napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. , a ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. ).

8. Odvolací soud své zamítavé rozhodnutí o návrhu žalobce zdůvodnil jednak tím, že po zhodnocení kritérií uvedených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, i navzdory tomu, že řízení bylo zatíženo průtahem, neshledal (i vzhledem k nepatrnému významu předmětu řízení pro žalobce) jeho délku za nepřiměřenou, a vedle toho měl za vyvrácenu i silnou, leč vyvratitelnou domněnku vzniku újmy v důsledku délky vedeného řízení, za něž požaduje žalobce kompenzaci v penězích.

9. K druhému důvodu zamítnutí žaloby lze vztáhnout toliko námitku, že žalobce byl nucen prokazovat negativní skutečnost, k čemuž dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. , a rozsudky téhož soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. a ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. . Daná argumentace přípustnost dovolání zjevně nezakládá v situaci, kdy dovolatel v souzené věci nebyl vystaven břemenům týkajícím se negativních skutečností, ale naopak mu byla ku prospěchu silná a vyvratitelná domněnka vzniku újmy v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, jíž měl však odvolací soud na základě výsledků provedeného dokazování – z něj zjištěných okolností, do značné míry specifických – za vyvrácenou. Odvolací soud tedy ani nerozhodoval podle pravidel o dělení důkazního břemene (jež se uplatní tam, kde se rozhodné skutečnosti nepodařilo objasnit a nastal stav non liquet; srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. ), nehledě na to, že názor o bezvýjimečné nemožnosti požadovat po účastníku prokazování negativních skutečností, vycházející z negativní důkazní teorie, lze mít za již překonaný (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. a ze dne 25. 2, 2014, sp. zn. ; dále srovnej též usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. ).

10. Dovolací námitka, že neměl přislíbenu úhradu (správním orgánem posléze uložené) pokuty ze strany třetí osoby (jíž cílí na závěr, jak osobně žalobce mohl délku řízení pociťovat vzhledem k hrozící újmě), je ryze skutkového charakteru, a dovolatel jí zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

11. Jestliže ve světle výše uvedeného – jako jeden z důvodů zamítnutí žaloby – obstojí odvolacím soudem přijatý závěr o absenci vzniku újmy na straně žalobce, za níž žalobce požaduje kompenzaci v penězích, nemůže být dovolání ve smyslu přípustné ani pro řešení dalších otázek, jejichž vyřešení je již bez vlivu na výsledek řízení (v něm vydané meritorní rozhodnutí).

12. Snad již jen pro úplnost sluší se připomenout závěry ustálené judikatury, že dle se odškodnění poskytuje za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje (srov. např. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. , ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. , a ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2011, sp. zn. , a ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. ).

13. Pro skutkovou odlišnost (specifičnost) nyní posuzované věci (v ní zjištěného skutkového základu) a ve světle dovolání vymezených otázek (jimž je dovolací soud vázán; , věta první, ) nelze rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci označit za rozporné ani s další dovolatelem odkazovanou judikaturou, včetně naposled zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2023, sp. zn. . [Naproti tomu srovnej Nejvyšším soudem již dříve vydané usnesení ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. , jímž byly v obdobné věci aprobovány závěry odvolacího soudu nepřiznávající jinému účastníku nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku přestupkového řízení a na něj navazujícího řízení před soudy, zejm. i pro zanedbatelný význam předmětu řízení pro poškozeného; ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 18. 6. 2023, sp. zn. , jako zjevně neopodstatněnou.]

14. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (srov. věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 9. 2023

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu