Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3004/2022

-100

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: P. S., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti žalovanému: MÍR, stavební bytové družstvo, IČO 00046906, se sídlem Bedřichovická 1199/21, Brno, zastoupené Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou se sídlem Všetičkova 615/5, Brno, o zaplacení 433 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2022, č. j. -68, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně potvrdil usnesení ze dne 11. 1. 2022, č. j. -61, jímž Městský soud v Brně přerušil řízení podle do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , neboť je v něm řešena otázka, která bude mít význam pro rozhodnutí v projednávané věci, konkrétně otázka vlastnického práva J. S. staršího k družstevnímu podílu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že všechny otázky podstatné pro rozhodnutí o meritu věci si měl soud prvního stupně posoudit samostatně, neboť takový postup by nevyžadoval provedení rozsáhlého dokazování a nevedl by k výraznému prodloužení řízení. Přerušil-li namísto toho řízení, postupoval neúčelným a nehospodárným způsobem, a to i vzhledem k tomu, že doposud není postaveno najisto, kdy a jak bude řízení ve věci sp. zn. skončeno. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele ( ), avšak není přípustné ( ).

Odvolacím soudem přijaté řešení výkladu a aplikace ustanovení – fakultativní přerušení řízení do skončení jiného řízení, v němž je řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí soudu v dané věci – nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. , kde Nejvyšší soud rozhodoval obdobnou věc mezi týmiž účastníky řízení), podle které je smyslem přerušení řízení podle zajistit hospodárnost řízení.

Ustanovení zakotvující možnost soudu přerušit řízení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností; byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, rozhodnutí ve věci nemůže být v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Postup podle záleží vždy na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by o přerušení řízení bylo rozhodnuto na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní. Není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , či ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. ).

V posuzované věci se žalobce domáhá po žalovaném náhrady škody, kterou mu měl žalovaný způsobit tím, že nezákonně převedl členský podíl žalobce v družstvu na třetí osobu. Tvrdí, že je jediným dědicem svého zesnulého otce J. S. staršího, jenž ještě za života učinil projev směřující k vrácení daru – členských práv a povinností v žalovaném bytovém družstvu – vůči bratru žalobce J. S. mladšímu, čímž mělo dojít k obnově jeho členství. Předmětem řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. mezi týmiž účastníky je spor o určení, zda J. S. starší byl k datu svého úmrtí členem žalovaného a zda je žalobce jeho univerzálním dědicem, tedy zda nabyl členský podíl v žalovaném bytovém družstvu. Je-li otázka členství žalobce v žalovaném bytovém družstvu, jejíž objasnění je pro posouzení věci stěžejní, sporná a probíhá-li o ní za účasti totožných procesních stran jiné řízení, jehož výsledky budou pro obě strany závazné ( ), nelze úvahu odvolacího soudu, shledal-li ve věci podmínky pro přerušení řízení ve smyslu , považovat za zjevně nepřiměřenou. Tento postup respektuje požadavek na jednotnost a předvídatelnost soudního rozhodování, neboť i když to není v odůvodněných případech vyloučeno, je zásadně nežádoucí, aby soud posoudil předběžnou otázku jinak, než jak ji posoudil soud v jiném řízení, aniž tu byly pro odlišné řešení skutečně pádné důvody, zejména jiná skutková zjištění o příslušných právně významných skutečnostech. Opačný přístup by mohl vést k potlačení principu právní jistoty a předvídatelnosti práva a s tím spojeného principu legitimního očekávání, tedy principů patřících ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. , či ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , potažmo usnesení téhož soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , a konečně též závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. 120/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dovolání žalobce podle odmítl.

O nákladech řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení ve věci dosud není skončeno a o náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 8. 2023

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu