Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1030/2023

30 Cdo 1030/2023-94

USNESENÍ

J. W.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 93 844 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č. j. -77, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou dne 13. 9. 2021 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 93 844 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy na zdraví podle , s odůvodněním, že dne 23. 11. 1988 byl žalobce zatčen a následně dopraven na psychiatrické oddělení Nemocnice XY; při tom byl zraněn. Z nemocnice byl propuštěn dne 24. 11. 1988. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 1. 2021 č. j. -166 byla vyslovena žalobcova účast na soudní rehabilitaci ve vztahu k nezákonnému omezení osobní svobody od 23. do 24. 11. 1988. Žalobce žádá odškodnění podle metodiky Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014 vyčíslené 275 body po 341,25 Kč za bod, tj. 93 844 Kč.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. -26, zastavil řízení co do částky 4 125 Kč (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 89 719 Kč (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. -77, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II ve věci samé a ve výroku III o nákladech řízení potvrdil (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

5. Dovolatel namítá, že závěry soudů nižších stupňů jsou v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. , podle nějž je mechanická aplikace neústavní, neboť se vůbec na podobné případy nevztahuje, a navíc byla vydána za zcela odlišných společenských, cenových i mzdových poměrů. Dovolatelem vymezená otázka výpočtu výše odškodnění újmy na zdraví způsobené nesprávným úředním postupem, k níž došlo před 17. 11. 1989, podle vyhlášky ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti, Státního sociálního zabezpečení a Ústřední rady odborů č. , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „č. “), v případě, že odškodnění je přiznáváno v současné době, však přípustnost dovolání podle nemůže založit, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu.

6. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu zásadně platí, že v případě práva na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení zákona je rozhodným okamžikem pro určení, jaká hmotněprávní úprava se má použít, okamžik porušení povinnosti, nikoli až vznik škody samotné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. ). Tento obecný závěr se při posouzení, zda má dojít k vyčíslení újmy na zdraví podle v době vzniku škody na zdraví účinné , v zásadě projeví tak, že váže-li se vznik bolesti a ztížení společenského uplatnění k období před 1. 1. 2002, pak se na odškodnění žalobce vztahuje Doba, která uplynula od vzniku škodní události, totiž sama o sobě není určující pro určení výše zažalovaného nároku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. ).

7. Rovněž k související otázce aplikovatelnosti vyhlášky z roku 1965 vzhledem ke společenským a ekonomickým poměrům, za nichž byla přijata, a současné společensko-ekonomické situaci se Nejvyšší soud již několikrát vyjádřil tak, že vztah příslušných právních předpisů, tedy a , řeší přechodné ustanovení obsažené v Soudu nepřísluší, aby na základě oprávnění zvýšit odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění podle hledisek stanovených dosavadním právním předpisem, tato přechodná ustanovení obcházel či aby v rozporu s nimi obsah nové právní úpravy vztahoval k nárokům, které se řídí úpravou dosavadní. V rámci úvah o zvýšení náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění může soud, maje přitom na zřeteli zásadu přiměřenosti a proporcionality, vycházet toliko ze zjištění o závažnosti zdravotní újmy poškozeného a jejího vlivu na jeho dosavadní způsob života. Zásada proporcionality a přiměřenosti rozhodování soudu reprezentuje požadavek na zohlednění závažnosti způsobené újmy při úvaze o zvýšení základního hodnocení, resp. Při úvaze o výši násobku ve smyslu předmětné vyhlášky, nevytváří však prostor pro napravování dopadů společenských a zejména ekonomických změn, k nimž došlo v době od jejího přijetí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. ).

8. Namítá-li dovolatel s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. , že se na projednávanou věc nevztahuje a soudy ji neměly aplikovat, dodává se, že Ústavní soud v nálezech sp. zn. a , uveřejněných ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 24 pod č. 168 a svazek 29 pod č. 34, vyložil, že vázanost soudce zákonem podle y ve spojení s y znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení však vyplývá, že nekonstatuje-li obecný soud nesoulad jiného právního předpisu se zákonem, je jím vázán. ve znění pozdějších předpisů nikdy nebyla obecnými soudy ani Ústavním soudem označena za protiústavní a byla a je v právní praxi běžně aplikována v případech, na něž se z hlediska své časové působnosti vztahuje. Poukaz žalobce na to, že neodpovídá změněným ekonomickým a společenským poměrům, je poněkud zavádějící, neboť výše odškodnění za jeden bod byla v době účinnosti vyhlášky několikrát zvýšena, naposledy (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. ).

9. Dovolací soud rovněž dovodil, že ustanovení umožňující mimořádné zvýšení odškodnění, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tedy aby sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“. V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud (jde-li o dovolání, jež může být přípustné pouze dle ) zpochybnit úvahu odvolacího soudu jen, je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. ). O takový případ se v souzené věci nejedná a lze zcela odkázat na srovnání učiněné v napadeném rozsudku odvolacího soudu (srov. odst. 10 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), v němž odvolací soud popsal okolnosti, které v jiných případech vedly k přiznání mimořádné náhrady, a dovodil, že o takový případ v projednávané věci nejde.

10. Odkazuje-li dovolatel v dalším na nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. , pomíjí současně, že Ústavní soud zde (srov. např. odst. 24 odůvodnění předmětného nálezu) výslovně dovodil, že okolnosti, za nichž došlo k poškození zdraví stěžovatele (nezákonné omezení osobní svobody stěžovatele od 21. 7. 1989 do 28. 7. 1989, související s jeho zadržením a postřelením při pokusu o překročení státní hranice) jsou okolnosti zcela mimořádné, a to bez ohledu na koncepci Přiměřenost přiznaného odškodnění posuzoval Ústavní soud s ohledem na okolnosti, při nichž k poškození zdraví stěžovatele došlo (postřelení při překročení státní hranice, srov. odst. 28 odůvodnění předmětného nálezu); Ústavní soud rovněž zohlednil, že stěžovatel není státním občanem České republiky (srov. odst. 31 odůvodnění nálezu). Jak již však bylo shora uvedeno, v projednávané věci mimořádné okolnosti popsal Ústavní soud ve svém nálezu, odvolací soud neshledal; skutkové okolnosti v projednávané věci nejsou srovnatelné se skutkovými okolnostmi, za nichž byl vydán nález Ústavního soudu sp. zn. . Nad rámec uvedeného se dodává, že Ústavní soud protiústavnost ani její obecné aplikace na případy náhrady újmy na zdraví nevyslovil, když dovodil, že obecné soudy mohou bezpochyby z jejího rámce vycházet, avšak v dané věci mají zvážit její použití v rozsahu, v němž by na jejím základě nemohly stěžovateli přiznat „přiměřené odškodnění“ (jak to obecně zmiňuje sama tato vyhláška).

11. Konečně se uzavírá, že žalobci nebylo soudy nižších stupňů vytýkáno, že o rehabilitaci požádal teprve nedávno, jak tvrdí v dovolání. Odvolací soud totiž uzavřel, že „je správný proto závěr soudu prvního stupně, že žalobce měl možnost požádat o svou rehabilitaci a v souvislosti s tím i o náhradu škody na zdraví i po třiceti letech od vydání , nicméně výše jím požadované náhrady mu náleží podle právních předpisů platných v době, kdy protiprávnímu jednání a vzniku škody došlo“, když tento závěr odvolací soud učinil i při zohlednění konkrétních okolností případu. Ani této námitce dovolatele tedy nelze přisvědčit.

12. Z uvedených důvodů lze uzavřít, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soudu proto dovolání žalobce podle odmítl.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 7. 2023

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu