Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1223/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně H. T., zastoupené JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem, se sídlem Vsetín, Palackého 168, proti žalované AREA MEDICA, spol. s r. o., IČ 476 66 617, se sídlem Valašské Meziříčí, Husova 403/5, zastoupené JUDr. Marií Bučkovou, advokátkou, se sídlem Otrokovice, tř. Tomáše Bati 332, za účasti České pojišťovnya. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, s adresou pro doručování: Česká pojišťovna a. s., Region severní Morava, agentura Nový Jičín, Nový Jičín, Masarykovo nám. 14, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. února 2007, č.j. -253, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se původně domáhala zaplacení 267.048,80 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež jí vznikla v důsledku komplikací při plánované operaci křečových žil, které se podrobila 1. 3. 1999 v zařízení žalované; při operaci došlo k uvolnění tzv. olivky (části operační sondy), která pronikla do vnitřní pánevní žíly.

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, č.j. -217 (poté, co byl jeho rozsudek ze dne 28. 3. 2003, č.j. -113, jímž žalobkyni přiznal částku 9.905,- Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2004, č.j. -135, v zamítavé části co do částky 256.635,60 Kč zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), po částečném zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně částky 12.505,- Kč s příslušenstvím, co do zbývající částky 244.130,60 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Mezi účastníky bylo nesporné, že se žalobkyně dne 1. 3. 1999 podrobila v zařízení žalované plánované operaci, při níž došlo k uvolnění tzv. olivky, což žalobkyni způsobilo zdravotní komplikace. Příčinou uvolnění olivky byla vada či únava materiálu, zvolený operační postup byl správný. Výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění byla stanovena znalcem podle ve znění (dále jen „“) a ve stanovené výši žalobkyni vyplacena (bolestné 9.900,- Kč, ztížení společenského uplatnění 6.000,- Kč). Žalobkyně požadovala zvýšení odškodnění na dvacetinásobek. Soud dospěl k závěru, že pro mimořádné zvýšení odškodnění ve smyslu ustanovení nejsou splněny podmínky, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla osobou, jejíž zapojení v kulturním, sportovním či jiném odvětví společenského života bylo na vysoké úrovni a mimořádné. Žalobkyně vykonává tutéž práci jako před operací, sama zabezpečuje chod domácnosti, rekreačně a příležitostně chodí plavat.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 2. 2007, č.j. -253, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 188.663,60 Kč s příslušenstvím, v rozsahu částky 54.000,- Kč s příslušenstvím jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a ohledně částky 1.467,- Kč s příslušenstvím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované uvedenou částku uhradit. V otázce výše bolestného shledal správným závěr soudu prvního stupně, že nebyly splněny podmínky pro přiznání bolestného nad rámec již vyplacené částky 9.900,- Kč ve výši 173.100,- Kč.

Rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do částky 173.100,- Kč s příslušenstvím (náhrada za bolest) napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, zda je v daném případě přiměřené přiznat odškodnění za bolest toliko v základní výši dle , která byla přijata za naprosto odlišných ekonomických, společenských, právních a politických poměrů, a zda jsou soudy omezeny v možnosti přiznat odškodnění za bolest limity danými ustanoveními této vyhlášky, když dle y ČR jsou soudci vázáni toliko zákony a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, nikoliv již jinými (podzákonnými) právními předpisy a naopak jsou oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem či mezinárodní smlouvou, popřípadě aplikovat takovýto právní předpis ústavně konformním způsobem. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. dovolatelka kritizuje soudem prvního stupně provedený výklad ustanovení vyhlášky jako restriktivní a formalistický, nerespektující závěry citovaného nálezu Ústavního soudu, podle něhož jsou soudy při rozhodování o výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění povinny posuzovat konkrétní případ zejména z hlediska principu proporcionality. Dle dovolatelky neodpovídá částka 9.900,- Kč způsobené újmě na zdraví, jejím následkům a současným společenským a ekonomickým poměrům. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, příp. aby v tomto rozsahu zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc v rozsahu týkajícím se částky 173.100,- Kč s příslušenstvím vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „“) a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením a c) Přípustnost dovolání podle v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť napadeným rozsudkem potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl sice jeho druhým rozhodnutím v dané věci, avšak žaloba byla v rozsahu předmětného nároku v obou případech zamítnuta. Podle může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.

K otázce aplikovatelnosti vzhledem ke společenským a ekonomickým poměrům, za nichž byla přijata, a současné společensko-ekonomické situaci se Nejvyšší soud již několikrát vyjádřil tak, že vztah příslušných právních předpisů, tedy aktuálně platné a , řeší přechodné ustanovení obsažené v Soudu nepřísluší, aby na základě oprávnění zvýšit odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění podle hledisek stanovených dosavadním právním předpisem, tato přechodná ustanovení obcházel či aby v rozporu s nimi obsah nové právní úpravy vztahoval k nárokům, které se řídí úpravou dosavadní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2005, sešit 31, pod C 2991, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2007, CD 3, pod C 3449). V rámci úvah o zvýšení náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění může soud, maje přitom na zřeteli zásadu přiměřenosti a proporcionality, vycházet toliko ze zjištění o závažnosti zdravotní újmy poškozeného a jejího vlivu na jeho dosavadní způsob života. Zásada proporcionality a přiměřenosti rozhodování soudu, jak byla vyložena v dovolání citovaným nálezem Ústavního soudu, reprezentuje požadavek na zohlednění závažnosti způsobené újmy při úvaze o zvýšení základního hodnocení, resp. při úvaze o výši násobku ve smyslu předmětné vyhlášky, nevytváří však prostor pro napravování dopadů společenských a zejména ekonomických změn, k nimž došlo v době od jejího přijetí.

Ústavní soud v nálezech sp. zn. a , uveřejněných ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 24 pod č. 168 a svazek 29 pod č. 34, vyložil, že vázanost soudce zákonem podle odst. y ve spojení s y znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení však vyplývá, že nekonstatuje-li obecný soud nesoulad jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán. ve znění pozdějších předpisů nikdy nebyla obecnými soudy ani Ústavním soudem označena za protiústavní a byla i je v právní praxi běžně aplikována v případech, na něž se z hlediska své časové působnosti vztahuje. Poukaz na to, že pochází ze 60. let 20. století, a tudíž neodpovídá změněným ekonomickým a společenským poměrům, je poněkud zavádějící, neboť výše odškodnění za jeden bod byla v době účinnosti vyhlášky několikrát zvýšena, naposledy

Ustanovení (obdobně jako ) umožňující mimořádné zvýšení odškodnění, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém konkrétní případě na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tedy aby sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“. Vzhledem k tomu, že aplikace relativně neurčité hypotézy na konkrétní případ je závislá na zhodnocení individuálních okolností dané věci a je spjata s posouzením jedinečného skutkového základu, nemá zpravidla judikatorní přesah, a tedy ani zásadní právní význam. V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud (jde-li o dovolání, jež může být přípustné pouze dle ) zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. ). O takový případ se v souzené věci nejedná.

Argumentace dovolatelky poukazující na údajně trvalé následky poškození zdraví je nepřípadná již proto, že předmětem dovolání je nárok na náhradu bolestného, a nikoli ztížení společenského uplatnění. Odškodnění za bolest se poskytuje za bolesti způsobené poškozením na zdraví, jeho léčením nebo odstraňováním jeho následků ( ). Podle zásad pro hodnocení odškodnění za bolest obsažených v příloze k pod A.I. za bolesti podle vyhlášky se považuje i ztížení zdravotní pohody, jako jsou závažné změny psychické, poruchy nervového ústrojí, stavy únavnosti, závratě nebo jiné fyzické útrapy a strasti z omezení pohybu nebo bezmocnosti (odst. 1). Pokud je sazba stanovena v rozmezí, ohodnotí lékař při lehčím nebo kratším průběhu léčení bolest počtem bodů při dolní hranici rozmezí uvedeného v sazbě; při těžším nebo delším průběhu ohodnotí bolest odpovídajícím větším počtem bodů v daném rozmezí sazby, v jehož rámci také přihlédne ke ztížení zdravotní pohody, pokud nastalo poškozením na zdraví (odst. 4). Hodnocení poškození zdraví provedené podle odstavců 2 a 4 se zvýší až o polovinu, jestliže a) došlo k infekci rány (s výjimkou tetanu); ohodnocení lze zvýšit jen za to zranění, jehož doba léčení se infekcí prodloužila, b) poškození na zdraví vyžadovalo bolestivější způsob léčby, jako jsou opětované transfúze a infúze, nebo při léčbě nastaly komplikace, jako jsou zánět žil, proleženiny, zánět plic apod., c) povaha zranění si vyžádala operační výkon, přičemž za operační výkon se nepokládají injekce, punkce kloubu, hrudníku a hlíz, infúze, transfúze; toto zvýšení se však neprovede, jestliže operační výkon je již uveden a hodnocen v základní sazbě pro příslušné poškození (odst. 6). Z uvedeného vyplývá, že pokud poškozený vytrpěl bolesti obvykle (typově) spojené s poškozením vyjádřeným v jednotlivých sazbách, je příslušné odškodnění vyjádřeno již v základní sazbě. Pokud je bolest zvýšena okolnostmi odůvodňujícími dle citovaného odst. 6 zásad zvýšení až o polovinu, je odškodnění vyjádřeno tímto zvýšením. A teprve pokud by intenzita bolestí byla natolik mimořádná, že by ani zvýšení o polovinu dle odst. 6 zásad tuto jejich extrémní intenzitu nevystihovalo, přichází v úvahu mimořádné zvýšení dle vyhlášky.

Součástí skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud a která nepodléhají dovolacímu přezkumu, není poznatek o tom, že by bolest žalobkyně utrpěná v důsledku komplikací při předmětném lékařském zákroku (včetně léčby jejich následků), byla ve srovnání s bolestí obvyklou v případech obdobných mimořádně intenzivnější, a proto zde není podklad pro závěr, že by se jednalo o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele odůvodňující zvýšení náhrady bolestného dle

Jelikož v otázce předložené dovolacímu přezkumu nebyly shledány předpoklady zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , odst. 3 , Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Robert Waltr,v.r.

předseda senátu