Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 327/2023

23 Cdo 327/2023-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Trigema Projekt Omega, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Bucharova 2641/14, identifikační číslo osoby 05383137, zastoupené Mgr. Vojtěchem Fialou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Evropská 2758/11, proti žalované městské části Praha 12, se sídlem v Praze – Modřany, Generála Šišky 2375/6, identifikační číslo osoby 00231151, zastoupené JUDr. Janem Kočím, advokátem, se sídlem v Praze 2, Ladova 2044/3, o zaplacení 155 051 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. -67, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 10. 2021 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zrušit usnesení Rady městské části Prahy 12, č. R-135-002-21, ze dne 24. 8. 2021, písemně se žalobkyni omluvit za šíření nepravdivých informací o projektu „Bytový dům Kamýk“ a zaplatit žalobkyni částku ve výši 155 051 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 10. 2021, č. j. -10, rozhodl o vyloučení věci o žalobním nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 155 051 Kč s příslušenstvím k samostatnému řízení.

Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně zamítl usnesením ze dne 25. 7. 2022, č. j. -52, návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání vyjádření dle usnesení tohoto soudu ze dne 29. 4. 2022, č. j. -35.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. -67, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle , (dále jen „ “), pro řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v jeho rozsudku ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. , a to konkrétně při řešení otázky prominutí zmeškání soudcovské lhůty a posuzování podání dle jeho skutečného obsahu dle zásady bezformálnosti.

Žalovaná uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, a navrhla, aby je dovolací soud odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Dovolatelce lze přisvědčit, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. , uvedl, že soud má posuzovat každý úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen, a tedy požádá-li účastník o prominutí zmeškání soudcovské lhůty, posoudí soud tento úkon jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty podle , případně jako žádost, aby se v daném případě k tomu, že úkon byl učiněn po uplynutí soudcovské lhůty, nepřihlíželo. Zároveň však dle tohoto rozsudkusoud zjišťuje, zda ke zmeškání došlo z omluvitelného důvodu, zejména zda tu nebyly takové okolnosti, které bránily účastníkovi v podání vyjádření. Jestliže účastník nepodal ve lhůtě stanovené soudem vyjádření podle ve spojení s proto, že mu v tom bránily závažné omluvitelné důvody, nelze vyjít z fikce uznání nároku.

Nutno však vzít v úvahu, že žalovaná jednak v projednávané věci podala své vyjádření k žalobě až po uplynutí lhůty stanovené soudem prvního stupně podle , jednak v citovaném rozhodnutí přezkoumával Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku pro uznání, a dospěl k závěru, že bude nutno v odvolacím řízení posoudit, zda žalovaný z omluvitelných důvodů zmeškal lhůtu pro podání vyjádření podle Předmětem nynějšího dovolacího řízení přitom není přezkoumání důvodnosti rozsudku pro uznání, nýbrž rozhodnutí o neprominutí lhůty k vyjádření podle (srov. obdobně též usnesení Nejvyššího soudu dne 1. 8. 2016, sp. zn. ).

Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru, že i když má lhůta k podání písemného vyjádření ve věci určená podle ustanovení povahu lhůty procesní soudcovské, je obecné ustanovení věty druhé o možnosti předsedy senátu prodloužit tuto lhůtu modifikováno ustanovením do té míry, že lhůta k podání písemného vyjádření ve věci nemůže být prodloužena, jestliže již nastala fikce uznání nároku, a že k prodloužení lhůty nemůže dojít ani tehdy, jestliže žalovaný ještě ve stanovené lhůtě soudu sdělí (a podle potřeby prokáže) vážný důvod, který mu zabraňuje podat včasné písemné vyjádření ve věci. Sdělení vážného důvodu, pro který žalovaný nemůže podat své písemné vyjádření ve věci, totiž znemožňuje, aby nastala fikce uznání nároku ve smyslu ustanovení , aniž by vůbec mohlo (mělo) dojít k jakémukoliv prodloužení (původně) stanovené lhůty určené podle ustanovení Postupem podle ustanovení věty druhé tedy může být lhůta k podání písemného vyjádření ve věci určená podle ustanovení prodloužena jen tehdy, jestliže žalovaný o prodloužení ještě před uplynutím (původně) stanovené lhůty požádal z důvodů, které nelze (z pohledu ustanovení ) pokládat za „vážné“, a jestliže o prodloužení lhůty soud rozhodl (a své usnesení žalovanému doručil) dříve, než nastala fikce uznání nároku podle ustanovení , tedy před uplynutím (původní) lhůty k podání písemného vyjádření ve věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. ).

Odvolací soud se tudíž neodchýlil od závěrů shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, jestliže v napadeném usnesení dovodil, že lhůtu podle nelze prominout. Skutečnost, zda lhůta pro podání vyjádření byla žalovanou zmeškána z omluvitelných důvodů, posoudí odvolací soud (jako předběžnou otázku) v řízení o případném odvolání proti rozsudku pro uznání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. ).

Z výše uvedeného plyne, že napadené usnesení odvolacího soudu ve svém výsledku namítaným rozporem s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu netrpí. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v proto nebyly naplněny, a Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 4. 2023

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu