Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1680/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o části ústavní stížnosti stěžovatele Petra Garguláka, bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -123 ze dne 2. dubna 2026 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -117 ze dne 27. února 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se v rozsahu směřující proti výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -117 ze dne 27. února 2026 a proti potvrzení tohoto výroku usnesením Městského soudu v Praze č. j. -123 ze dne 2. dubna 2026 odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí, tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 postupem podle arg. a contrario výrokem I napadeného usnesení zamítl návrh stěžovatele na navrácení lhůty k provedení úkonu spočívajícího v zajištění právního zastoupení advokátem pro dovolací řízení s odůvodněním, že zajištění advokáta není úkonem, který by bylo možno dodatečně vykonat, a jehož zmeškání by bylo možno prominout. Výrokem II pak postupem podle ve spojení s zastavil řízení o (opakované) žádosti stěžovatele o ustanovení advokáta pro dovolací řízení s odůvodněním, že opakovaná žádost neobsahuje oproti předchozí žádosti, o které soudy již pravomocně rozhodly tak, že jí nevyhověly, nové skutečnosti, a proto řízení o ní brání překážka věci rozhodnuté.

3. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele usnesení obvodního soudu napadeným usnesením jako věcně správné potvrdil a poučil stěžovatele, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné.

4. Podle tvrzení stěžovatele a doložené doručenky bylo usnesení městského soudu stěžovateli doručeno 21. dubna 2026.

5. Poučení o objektivní nepřípustnosti dovolání v rozsahu potvrzení výroku II vyplývá z , ve vztahu k potvrzení výroku I však není poučení o objektivní nepřípustnosti dovolání správné ( arg. a contrario). Ústavní soud ověřil i z databáze rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz, že Nejvyšší soud dovolání proti rozhodnutím o návrhu na prominutí zmeškání lhůty běžně považuje za objektivně přípustná (srov. jen z poslední doby např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , , ).

6. Stěžovatel tak měl a, s ohledem na prodlouženou tříměsíční lhůtu k podání dovolání podle , stále má, možnost proti usnesení městského soudu v rozsahu, ve kterém městský soud potvrdil výrok I napadeného usnesení obvodního soudu, podat dovolání. Ústavní stížnost je proto v rozsahu, ve kterém napadá rozhodnutí o prominutí/navrácení lhůty, předčasná a není tak přípustná ( ).

7. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků částečně odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle . Ústavní soud tak rozhodl, aniž by předem vyzval stěžovatele k odstranění nedostatku zastoupení advokátem. Ve vztahu k této části stížnosti to považoval za nadbytečné a (byť z podané stížnosti plyne, že stěžovateli vadí především výrok II usnesení obvodního soudu a jeho potvrzení městským soudem) stěžovateli se tak bezodkladně dostane informace o možnosti podat dovolání.

8. Pokud stěžovatel dovolání podá, a Nejvyšší soud by je přeci jen odmítl pro objektivní nepřípustnost, bude mít stěžovatel lhůtu k podání ústavní stížnosti proti částem rozhodnutí, kterých se toto usnesení týká, zachovánu, počítaje od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní soud totiž nemůže jednou ústavní stížnost odmítnout jako předčasnou a podruhé jako opožděnou. Podá-li ji pak, je ale vhodné, aby v ní na toto usnesení upozornil.

9. O ústavní stížnosti v rozsahu, který se týká výroku II napadeného usnesení obvodního soudu a jeho potvrzení městským soudem, rozhodne Ústavní soud samostatným rozhodnutím.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. června 2026

Veronika Křesťanová v. r.

soudkyně zpravodajka