Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3482/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Břetislava Válka a 2. Jitky Válkové, obou zastoupených JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem Horoměřice, ul. Malá 967, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2015 č. j. -287, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností ze dne 25. 11. 2015, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 11. 2015, stěžovatelé napadli shora uvedené soudní rozhodnutí s tím, že nesprávným výkladem zákona ze strany Nejvyššího soudu došlo k porušení základního práva na legitimní očekávání, garantovaného Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a práva na spravedlivý proces, vyplývajícího z d.

2. Současně stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud vyslovil nicotnost rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-město ze dne 10. 12. 2003 sp. zn. V-35042/2003/SY a aby Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu, katastrálnímu pracovišti Praha, uložil v tomto řízení znovu rozhodnout, dále aby zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013 č. j. -144 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013 č. j. -197 a aby přerušil řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. do pravomocného ukončení řízení u katastrálního úřadu vedeného pod výše uvedenou spisovou značkou.

3. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byl v právní věci stěžovatele Břetislava Válka jako žalobce, a to v řízení o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, za účasti Unicoop spol. s r. o. v likvidaci a stěžovatelky Jitky Válkové, zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013 č. j. -197 i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013 č. j. -144 a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

II.

Formální předpoklady projednání návrhu

4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

6. Rozhodovací praxe Ústavního soudu vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování - až na výjimku, o kterou v dané věci nejde [srov. ] - nepřipouští. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán - z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci - k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. V rámci řízení o ústavní stížnosti je tedy Ústavní soud oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž (však) věc nebyla ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006

sp. zn.

, ze dne 4. 1. 2011

sp. zn.

, ze dne 16. 2. 2011

sp. zn.

či ze dne 23. 5. 2013

sp. zn.

(všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Namístě je proto závěr, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a ústavní stížnost byla tudíž podána "předčasně", resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem ústavního přezkumu ve smyslu .

7. Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost, směřuje-li proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015 č. j. -287, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl. Jde-li o další návrhy stěžovatelů, tyto jsou akcesorické povahy, neboť - jak možno vyvodit z obsahu ústavní stížnosti - rozhodování Ústavního soudu o nich je podmíněno zrušením citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, a takovéto sdílejí osud ústavní stížnosti.

8. Dlužno dodat, že bez ohledu na výše uvedený závěr o akcesoritě zbývajících návrhů by ústavní stížnost v této části beztak nebylo možné projednat, protože by byly naplněny důvody pro její odmítnutí podle a e) . V případě návrhu na vyslovení nicotnosti předmětného správního rozhodnutí, a (tedy) i souvisejících návrhů na uložení povinnosti katastrálnímu úřadu znovu rozhodnout, jakož i na přerušení zmíněného řízení vedeného Městským soudem v Praze, totiž Ústavní soud nelze považovat za příslušný orgán (srov. ), a předmětné rozsudky Městského a Vrchního soudu v Praze právně neexistují z důvodu jejích zrušení Nejvyšším soudem, a tudíž v tomto bodě není možné posoudit ústavní stížnost jako přípustnou [srov. ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2015

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu