Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1047/2023

28 Cdo 1047/2023-140

USNESENÍ

a) M. Š.,

nar. XY, bytem v XY, a

b) P. E.,

nar. XY, bytem v XY, zastoupeni JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 90, proti žalované:

Česká republika – Ministerstvo zemědělství

, IČO 00020478, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o zaplacení 520 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2022, č. j. -118, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

rovným dílem zaplatit České republice - Ministerstvu zemědělství na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění( ):

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 11. 2022, č. j. -118, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 6. 2022, č. j. -55, jímž bylo žalované uloženo zaplatit každému z žalobců 260 000 Kč, změnil tak, že žalobu v části o zaplacení 104 000 Kč každému z žalobců zamítl, a v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit každému z žalobců 70 000 Kč, jej potvrdil; v rozsahu, v němž bylo žalované uloženo zaplatit každému z žalobců 86 000 Kč, přitom rozsudek soudu prvního stupně zůstal odvoláním nedotčen (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalobci. Předestřeli otázku, zda důvodem pro nezvýšení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení s ohledem na význam předmětu odškodňovaného řízení (restituční řízení o vydání spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 5/28 na zemědělských pozemcích o výměře 33 574 m2 v k. ú. XY ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku) pro poškozené (žalobce), je okolnost, že tito jsou nástupci původní spoluvlastnice restituovaných spoluvlastnických podílů a navrhovatelky restitučního řízení „až ve druhé řadě“ (po svém zemřelém otci). Měli za to, že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovali přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. , a ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. . Měli dále za to, že odvolací soud v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. , krátil jejich nárok na peněžní zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení z důvodu sdílené újmy (společné účasti žalobců v odškodňovaném řízení). Za odporující judikatuře (s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. ) měli dovolatelé taktéž krácení svého nároku na peněžní zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení odvolacím soudem o 30 % z důvodu složitosti řízení. Konečně odvolacímu soudu vytýkali, že v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. , nezohlednil délku řízení, jehož se účastnili jejich právní předchůdci, a posuzoval – v souladu s vymezením uplatněného nároku v žalobě – toliko délku řízení, jehož se účastnili již dovolatelé.

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud se při přezkumu výše či formy zadostiučinění omezuje na posouzení právních otázek spojených s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. ). Jinými slovy, v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, posuzuje dovolací soud v zásadě jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše či formy přiměřeného zadostiučinění (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. ), tedy například to, zda byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, o kolik procent měly v důsledku aplikace tohoto kritéria soudy přiměřené zadostiučinění snížit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. , či ze dne 29. 8.2018, sp. zn. ).

5. Odvolací soud se v projednávané věci ustálené judikatuře nikterak nezpronevěřil, jestliže se zřetelem k restitučnímu charakteru odškodňovaného řízení (srov. k tomu též dovolateli citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. ) a hodnotě dotčeného majetku – na druhé straně v situaci, kdy dovolatelé (žalobci) jsou toliko nástupci původní spoluvlastnice restituovaného majetku a navrhovatelky restitučního řízení (po svém zemřelém otci) – vycházel při určení výše přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení z horní hranice základní částky (20 000 Kč) za jeden rok řízení (viz část VI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „stanovisko sp. zn. “).

6. V souladu se stanoviskem sp. zn. pak odvolací soud snížil přiměřené zadostiučinění o 10 % z důvodu sdílené újmy (viz část V. stanoviska), když dovolatelé (žalobci) vstoupili do řízení společně a měli na jeho výsledku společný zájem, což dle odůvodnění stanoviska snižuje utrpěnou újmu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ). Dovolateli odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. , vychází pak oproti přítomnému sporu z odlišných skutkových reálií, kdy podstata újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení byla u každého z účastníků jiného charakteru; přiměřené zadostiučinění bylo nadto z důvodu sdílení újmy kráceno o celých 50 %. Závěry odvolacího soudu tudíž s konkluzemi vyjádřenými v uvedeném nálezu nikterak nekolidují.

7. Odvolací soud se od ustálené judikatury neodchýlil ani tím, že při zohlednění skutkové, hmotněprávní a procesněprávní složitosti odškodňovaného řízení (otázka existence restitučního důvodu a překážek vydání velkého množství pozemků, které bylo nutno ztotožnit za pomoci geometrických plánů, problematika zjišťování ceny pozemků prostřednictvím znaleckých posudků či opakovaná úmrtí účastníků řízení, vyžadující vyčkání výsledků řízení o dědictví) snížil přiměřené zadostiučinění o 30 % (viz část IV. stanoviska sp. zn. ).

8. V souladu s dispoziční a projednací zásadou, jež ovládají občanské soudní řízení sporné, pak odvolací soud, vycházeje ze skutkového vymezení uplatněného nároku v žalobě (žalobci uplatňovali odškodnění nepřiměřené délky řízení toliko za dobu své účasti na něm), při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění nezohledňoval délku řízení předcházejícího vstupu dovolatelů (žalobců) do řízení; překročením návrhu a porušením dispoziční zásady bylo by totiž i přiznání plnění na základě jiného skutkového děje, než který žalobci vylíčili v žalobě (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. , ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 178/2002, ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2004, ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 3142, a ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. ).

9. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání naplněny nejsou ( ). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první ), jako nepřípustné odmítl ( ).

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované, která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 5. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu