Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1118/2022

3 Tdo 1118/2022-716

USNESENÍ

V. R.,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného

odmítá

.

Odůvodnění:

1.

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 3. 2022, sp. zn.

, byl obviněný V. R. uznán vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití dle , 2 (v bodě 1.), přečinu svádění k pohlavnímu styku podle , 2 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2021 (v bodě 2.), přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle (v bodě 3.), přečinu ohrožování výchovy dítěte podle , d), odst. 3 písm. b) (v bodech 1. – 3.) a zločinu znásilnění podle , 2 písm. a) (v bodě 4.). Za to byl podle s použitím odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu (duševní útrapy) způsobenou trestným činem poškozené AAAAA (pseudonym) ve výši 400 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení občanskoprávní.

2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 8. 2022, sp. zn.

, jímž podle § 258 odst. 1 písm. f) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 1, 3 trestního řádu nově rozhodl tak, podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou náhradu ve výši 200 000 Kč, a podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázal poškozenou AAAAA se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl

obviněný dovoláním

, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. l) a g) trestního řádu. K důvodu podle § 265b odst. písm. l) trestního řádu obviněný namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání do výroku o vině a trestu, když soud namísto výroku podle § 256 trestního řádu pouze konstatoval, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn. Za nesrozumitelný a neúplný považuje obviněný i výrok o náhradě újmy, kde soud použil pojem „nemajetková náhrada“, který ovšem zákon nezná. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný namítl, že způsob, jakým si soud prvního stupně učinil rozhodná skutková zjištění, se naprosto vymyká právu na spravedlivý proces. Řízení před soudem prvního stupně a v podstatě i v odvolacím řízení bylo podle názoru obviněného z hlediska dokazování přímým opakem toho, jak by měl trestní proces vypadat. Obviněný si podle svých slov rozhodně nezasloužil, aby si ním bylo v trestním řízení nakládáno hůře, než s kdejakým recidivistou a aby jeho obhajoba a výpověď, která je dle pravidel trestního procesu důkazem stejně validním jako výpověď poškozené, byla přehlížena a ignorována. Rozpor se zásadou in dubio pro reo spatřuje obviněný v tom, že byl uznán vinným na základě konstatování nalézacího soudu, že soud „uvěřil poškozené“. Nalézací soud se v rozsudku snažil reálné důkazy nahrazovat důkazy domnělými, konkrétně argumentací, že se poškozená některým svědkům svěřila. Důkazní hodnota takového „ex post svěření se“ je podle obviněného nulová. Soudy nepostupovaly v souladu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a sp. zn. . K otázce věrohodnosti poškozené obviněný namítl, že v Hotelu Ž. zcela prokazatelně v minulosti kradla peníze hotelovým hostům, byla dokonce při krádeži zachycena videozáznamem. K prokázání nevěrohodnosti poškozené předložil obviněný v odvolacím řízení čestné prohlášení svědka J. I. a navrhnul jeho výslech jako svědka, odvolací soud však jeho návrh bagatelizoval a zamítl. V další části dovolání se obviněný vyjádřil k jednotlivým skutkům s tím, že pro jeho vinu nesvědčí žádné důkazu s výjimkou výpovědi poškozené.

4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2022, č. j. -635, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření

nejvyššímu státnímu zástupci

. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že dovolatel nevytýká existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, ale domáhá se toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném způsobu hodnocení důkazů. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, proč ve světle dalších provedených důkazů, jakými byla např. elektronická komunikace mezi obviněným a poškozenou a zejména dokazování znalecké, považovaly výpověď poškozené za hodnověrnou. Pokud jde o námitku neprovedení jím navrhovaných důkazů, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vyložil, proč nepovažoval za nutné výslech svědka I. a další dovolatelem navrhované důkazy provádět. Skutkové námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proto považuje státní zástupce za zjevně nedůvodné. K námitkám obviněného vztahujícím se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu státní zástupce uvedl, že odvolací soud o odvolání rozhoduje jako o celku, a pokud shledá odvolání důvodným pouze ve vztahu k některému z více napadených výroků a tento výrok změní, pak již nerozhoduje zamítavým výrokem ve vztahu k ostatním výrokům prvostupňového rozsudku. V napadeném rozhodnutí proto žádný výrok nechybí ani není neúplný.

6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

7. Obviněný V. R. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

8.

Nejvyšší soud

jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) a m) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

10. Dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu

slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. ). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. , , , , , , , , , a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. , , , a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. , , , a další).

11. Napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ani Okresního soudu v Semilech netrpí žádnými vadami, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněné na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněné. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.

12. Obviněnému nelze přisvědčit, že existuje rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy, natož extrémní. Výhrady obviněného směřující do oblasti skutkových zjištění nepřesahují prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, jejímž prostřednictvím se obviněný snaží prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Stejné výhrady uplatnil obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly, a lze tudíž odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Obviněný byl bezpečně usvědčen především výpovědí poškozené, což odpovídá charakteru jeho trestné činnosti. Soudy se pečlivě věnovaly otázce věrohodnosti poškozené, přičemž dospěly k závěru, že její výpověď je podporována dalšími provedenými důkazy, zejména výpověďmi řady svědků, obsahem zajištěné elektronické komunikace a rovněž závěry znaleckého zkoumání poškozené. Právě obsah elektronické komunikace obviněného s poškozenou jednoznačně svědčí o intimním charakteru jejich vztahu mimo jiné již před dosažením věku patnácti let poškozenou. Obviněnému nebylo možné přisvědčit ani v námitce existence tzv. opomenutých důkazů, když z napadených rozhodnutí zřetelně vyplývá, z jakých důvodů byly návrhy obviněného na doplnění dokazování zamítnuty. Lze uzavřít, že při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu soudy rozhodně nevybočily ze zákonného rámce. Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky § 2 odst. 6 trestního řádu. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s § 2 odst. 5 trestního řádu.

13. Důvod dovolání podle

§ 265b odst. 1 písm.

l

) trestního řádu

předpokládá, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.

14. Námitka obviněného, podle které v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí odvolání do výroku o vině a trestu, není opodstatněná. Odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (§ 254 trestního řádu) a které jsou obsahem § 258 odst. 1, 2 trestního řádu a § 256 trestního řádu, vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen výrok o náhradě škody, rozhodne tak, že zruší jen tento výrok, aniž by jakýmkoli dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, tj. výrok o vině a výrok o trestu, zůstávají nedotčeny a že se v tomto rozsahu odvolání zamítá. V takovém případě rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu. Podle § 256 trestního řádu odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže odvolání je nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu. Pokud odvolací soud učiní součástí výroku uvedeného rozhodnutí též konstatování, že „v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn“, či jiné obdobné konstatování, pak takový výrok lze považovat za nadbytečný a dovolání proti němu není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. , ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. , či ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. ).

15. Pokud jde o výhradu obviněného, že odvolací soud nesprávně formuloval adhezní výrok, když zavázal obviněného k „náhradě nemajetkové náhrady“, obviněný jinými slovy namítá, že stávající výrok o jeho povinnosti nahradit poškozené nemajetkovou újmu není formulován jasně, přesně a jednoznačně tak, aby byl skutečně vykonatelný. A domáhá se takové nápravy adhezního výroku, která by jej k povinnosti nahradit poškozené nemajetkovou újmu skutečně zavázala. Tato námitka obviněného ovšem není způsobilá k dovolacímu přezkumu, neboť obviněný se může dovoláním domáhat změny napadeného rozhodnutí jen ve svůj prospěch. Nelze tedy z podnětu jeho dovolání dosáhnout změny, která by v jakémkoli směru zhoršila jeho postavení.

16. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 8. března 2023

JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu