Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1079/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění Z. K. a A. K. podali prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. . Svá dovolání podali z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Každý z nich namítl, že Krajský soud v Brně napadeným usnesením v jeho výrokové části rozhodl pouze o náhradě škody, ačkoli jejich odvolání směřovala proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Blansku. Navrhli, aby Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně rozhodnout o jejich odvoláních proti výrokům rozsudku Okresního soudu v Blansku o vině a trestu.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.

Podle tr. ř. (ve znění ) dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

V napadeném usnesení žádný výrok nechybí ani není neúplný. Obvinění podali odvolání proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Blansku, to znamená proti výroku o vině, proti výroku o trestu a proti výroku o povinnosti k náhradě škody. Z podnětu odvolání obviněných Krajský soud v Brně přezkoumal podle § 254 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Blansku ve všech jeho výrocích. Výsledkem tohoto přezkumu bylo, že Krajský soud v Brně shledal správným výrok o vině a výrok o trestu a shledal nesprávným výrok o povinnosti k náhradě škody. V napadeném usnesení to vyjádřil tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil v rozsudku Okresního soudu v Blansku výrok o náhradě škody a podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech obchodněprávních.

Tento způsob rozhodnutí Krajského soudu v Brně odpovídá trestnímu řádu, neboť pokud po přezkoumání všech výroků rozsudku Okresního soudu v Blansku dospěl k závěru, že vadný je jen výrok o povinnosti obviněných k náhradě škody, postupoval podle § 258 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Citovanému ustanovení odpovídalo, že pokud Krajský soud v Brně shledal vadným jen výrok o náhradě škody, zrušil pouze tento výrok a odkázal poškozené na jiné řízení. To, že výrok o vině a výrok o trestu shledal správnými, Krajský soud v Brně vyjádřil tím, že tyto výroky rozsudku Okresního soudu v Blansku ponechal nedotčeny. Přitom nebylo nutné, aby to, že výrok o vině a výrok o trestu zůstávají beze změny, vyjadřoval ve svém rozhodnutí nějakým zvláštním výrokem. Zejména pak nepřicházelo v úvahu, aby odvolání obviněných v části směřující proti výroku o vině a proti výroku o trestu zamítal jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. Podle tohoto ustanovení odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Podle § 256 tr. ř. však odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže odvolání je nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu.

Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (§ 254 tr. ř.) a které jsou obsahem ustanovení § 258 odst. 1, 2 tr. ř. a § 256 tr. ř., tedy vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen výrok o náhradě škody, rozhodne tak, že zruší jen tento výrok, aniž by jakýmkoli dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, tj. výrok o vině a výrok o trestu, zůstávají nedotčeny. Těmto zásadám napadené usnesení Krajského soudu v Brně zcela odpovídá.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl zjevně neopodstatněná dovolání obviněných.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obvinění podali dovolání nejprve z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je zřejmé z podání jejich obhájce, které nebylo datováno a které došlo Okresnímu soudu v Blansku dne 26. 9. 2002. Předseda senátu Okresního soudu v Blansku postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř. vyzval obhájce, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady obsahu dovolání. Poté obhájce v rámci zákonné dovolací lhůty (§ 265e odst. 1 tr. ř.) učinil u Okresního soudu v Blansku další podání datované dnem 10. 10. 2002, které označil jako „Doplnění dovolání obviněných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. “ a v kterém uvedl, že obvinění podávají dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud to považoval za změnu důvodu dovolání, ke které došlo v rámci trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 tr. ř.), a proto o dovoláních rozhodl jako o dovoláních podaných z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Stav, který vyplýval z obou podání, Nejvyšší soud nemohl pokládat za dovolání podaná z obou důvodů, tj. jak z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože tyto důvody se v daném případě logicky vzájemně vylučují. V prvním podání totiž bylo Krajskému soudu v Brně vytýkáno, že napadené usnesení i rozsudek Okresního soudu v Blansku spočívají „na nesprávném právním posouzení celé věci“, a i když to v podání nebylo výslovně uvedeno, z povahy uplatněných námitek se dá usuzovat na to, že dovolání byla zamýšlena jako dovolání podaná v rozsahu odpovídajícím především výroku o vině. V druhém podání pak bylo Krajskému soudu v Brně vytýkáno, že o podaných odvoláních rozhodl jen v části, která se týkala náhrady škody, a nikoli též v části, která se týkala viny a trestu. Námitka, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení viny, je logicky vyloučena námitkou, že napadeným usnesením nebylo v otázce viny rozhodnuto. Nejvyšší soud proto vycházel z toho, že mezi oběma podáními obhájce obviněných je vztah, jehož podstatou je to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl nahrazen dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. ledna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec