Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3259/2022

26 Cdo 3259/2022-97

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) L. H., narozeného XY, a b) M. H., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, proti žalované Credito, a. s., se sídlem v Kladně, Polská 2333, IČO 04888031, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. -79, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. -79, se mění takto:Rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 1. 2022, č. j. -56, se mění tak, že výpověď ze dne 16. 6. 2021, kterou dala žalovaná žalobcům z nájmu pozemku p. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. p. XY (rodinný dům), a pozemku p. č. XY (zahrada), vše v k. ú. XY, je neoprávněná.Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 18.335 Kč k rukám Mgr. Petra Plocka, advokáta se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.534 Kč k rukám Mgr. Petra Plocka, advokáta se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobci se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kladně dne 30. 7. 2021 domáhali, aby soud určil, že je neplatná výpověď ze dne 16. 6. 2021, kterou jim dala žalovaná z nájmu pozemku p. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (rodinný dům) v obci XY, a pozemku p. č. XY (zahrada) v k. ú. XY (dále též jen „Výpověď“ a „předmětné nemovitosti“).

Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 2. 8. 2021, č. j. -10, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místě příslušnému.

Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 1. 2022, č. j. -56, určil, že Výpověď je neplatná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)

K odvolání žalované Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. -79, rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku II. o náhradě nákladů řízení; potvrdil jej ve zbývající části výroku II. o náhradě nákladů řízení a ve výroku I. (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobci a právním předchůdcem žalované (M. H.) byla dne 1. 4. 2013 uzavřena nájemní smlouva o pronájmu předmětných nemovitostí. Dopisem ze dne 16. 6. 2021 dala žalovaná žalobcům podle , , v rozhodném znění (dále jen „o. z.“), výpověď z nájmu předmětných nemovitostí s tříměsíční výpovědní dobou s odůvodněním, že v době uzavření kupní smlouvy dne 22. 3. 2021 nevěděla o tom, že kupuje pronajaté nemovitosti. Tato výpověď byla spolu s výzvou k úhradě dlužné částky za nájemné žalobcům doručena nejpozději dne 28. 6. 2021. Zástupce žalobců dopisem ze dne 28. 6. 2021 sdělil žalované, že Výpověď žalobci považují za neplatnou „pro nesplnění formálních zákonných důvodů“.

Při právním posouzení věci (shodně se soudem prvního stupně) měl za to, že mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva, která se ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z. řídí ustanoveními o nájmu bytu a nájmu domu tohoto zákona. Vzhledem k obraně žalované považoval za stěžejní posouzení její námitky, že žaloba byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v o. z. Dovodil, že z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá, že předpokladem včasného podání žaloby na určení neplatnosti (neoprávněnosti) výpovědi z nájmu bytu je doručení této výpovědi soudu, přičemž nespecifikuje, jakému soudu má taková žaloba být doručena. Lhůta je tudíž „dodržena“, jestliže byla žaloba doručena poslední den stanovené lhůty ke kterémukoliv soudu v České republice. Následně uzavřel, že žalobci podali žalobu včas a Výpověď je neplatná, neboť v ní chybělo poučení nájemce o možnosti vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ( o. z.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýká právní závěr, že předpokladem včasného podání žaloby na určení neplatnosti (neoprávněnosti) výpovědi z nájmu bytu je doručení této výpovědi soudu poslední den stanovené lhůty ke kterémukoliv soudu v České republice. Má za to, že tento závěr odporuje ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, která je „v tomto případě reprezentována především“ rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. . Rovněž namítala, že rozsudek soudu prvního stupně „byl překvapivým rozhodnutím“, neboť soud prvního stupně „nedal v průběhu celého řízení, zejména pak žalované, najevo svůj odlišný právní názor, na němž napadený rozsudek spočívá“. V této souvislosti dovozovala povinnost soudu prvního stupně poučit ji dle , s jejímž porušením se odvolací soud nevypořádal. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ) za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), Nejvyšší soud projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále opět jen „ “.

Otázka, zda žaloba o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu dle o. z. musí být v zákonem stanovené lhůtě doručena místně příslušnému soudu, dosud nebyla Nejvyšším soudem vyřešena. Dovolání je tak přípustné podle .

Dovolání není důvodné.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Právě takové vady dovolatel namítá, poukazuje-li na nedostatečné poučení odvolacího soudu ve smyslu

Poučení účastníků řízení postupem podle přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení přistupovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. ). Z rozhodnutí odvolacího soudu a obsahu spisu se podává, že soudy založily svá rozhodnutí na rozhodných skutečnostech, jež byly v průběhu řízení zjištěny a účastníky tvrzeny. Rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat ani za překvapivé, neboť dovolatelce muselo být zřejmé, že se soudy otázkou včasnosti žaloby vzhledem k jejím námitkám zabývat musely (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 8. 2010, sp. zn. ).

V dané věci je třeba předeslat, že mezi účastníky (žalobci a právním předchůdcem žalované) byla uzavřena platná nájemní smlouva ve smyslu a násl. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Vzhledem k tomu, že nemovitosti byly pronajaty výhradně za účelem bydlení a tomuto účelu i nadále slouží, řídí se nájemní vztah ve smyslu o. z. od 1. 1. 2014 ustanoveními o nájmu bytu a nájmu domu obsaženými v a násl. o. z. Uvedený závěr stejně jako skutečnost, že Výpověď je neplatná pro absenci poučení o právu navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem ( o. z.), nebyly dovoláním ostatně ani zpochybněny.

Podle § 2290 o. z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

Podle je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že řízení je zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu systému určenému k příjmu takového podání.

V soudní praxi není pochyb, že dvouměsíční lhůta dle § 2290 o. z. k podání návrhu soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, je lhůtou hmotněprávní prekluzivní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. ), tedy lhůtou, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout. Vzhledem k tomu, že v ustanovení o. z. ani v ustanovení není stanoveno, u kterého soudu má být žaloba podána, dochází k zahájení řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dnem podání žaloby i u místně, případně i věcně nepříslušného soudu (srovnej obdobně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 6/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Domnívá-li se soud, u něhož byla žaloba podána, že k jejímu projednání z hledisek uvedených v ustanovení a násl. není místně příslušný, má postupovat v zákoně pro tento případ stanoveným postupem ( ), což se v dané věci stalo.

V souzené věci byla Výpověď spolu s výzvou k úhradě dlužné částky nájemného žalobcům doručena nejpozději dne 28. 6. 2021, žalobu na přezkoumání oprávněnosti Výpovědi podali dne 30. 7. 2021 Okresnímu soudu v Kladně. Žaloba tak byla podána ve lhůtě dvou měsíců dle o. z., byť u místně nepříslušného soudu, neboť v tomto řízení je dána výlučná místní příslušnost dle (srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. , uveřejněné pod 45/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). To však nic nemění na závěru, že lhůta byla zachována.

Dovozuje-li dovolatelka prekluzi zákonem stanovené lhůty k podání žaloby poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , přehlíží, že uvedené rozhodnutí se týká předchozí právní úpravy podle obč. zák. a Nejvyšší soud v něm řešil především otázku běhu lhůty pro podání žaloby o neplatnost výpovědi bez souvislosti s místní nebo věcnou příslušností soudu.

Již v rozsudku ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 75/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 75/2018“), Nejvyšší soud dovodil, že žaloba podle § 2290 o. z. se obsahově liší od žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou upravoval § 711 odst. 3 obč. zák. Nejde o žalobu na určení, nájemce se v řízení podle § 2290 o. z. domáhá přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy „zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi“. Soud se tak zabývá naplněností uplatněného výpovědního důvodu, zjistí-li, že výpovědní důvod nebyl dán, rozhodne, že výpověď je neoprávněná. S ohledem na účel a smysl ustanovení § 2290 o. z. a následky, které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má, je třeba přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení chápat v širším smyslu. Neoprávněná výpověď proto bude i neplatná či zdánlivá výpověď (bez ohledu na naplněnost výpovědního důvodu). Zjistí-li proto soud v řízení, že je výpověď z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, rovněž žalobě nájemce vyhoví a rozhodne, že výpověď je neoprávněná, byť žalobce v petitu své žaloby navrhuje, aby soud rozhodl o její neplatnosti. V tomto směru není soud petitem žaloby vázán (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. ).

Třebaže odvolací soud závěry R 75/2018 doslovně citoval, v dané věci je nesprávně aplikoval, jestliže potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který do výroku svého rozsudku převzal nesprávné znění petitu a rozhodl o neplatnosti Výpovědi, ačkoli je z obsahu žaloby zřejmé, že jde o přezkoumání oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z.

Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (jde o formální pochybení v rozsudku odvolacího soudu, který řeší dovoláním nastolenou otázku správně), dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil [ ] tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl, že Výpověď je neoprávněná (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. ).

V souladu s věta první, , 2 rozhodl dovolací soud o nákladech řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem a zavázal procesně neúspěšnou žalovanou ( , ) k jejich úhradě.

V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobcům náklady za zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 2.000 Kč a za právní zastoupení. Výši nákladů právního zastoupení stanovil dovolací soud podle ,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ). Zástupce žalobců učinil v řízení před soudem prvního stupně pět úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé a účast u jednání dne 27. 10. 2021 a 14. 1. 2022 – § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, přičemž výše odměny se určí podle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 AT a činí 1 500 Kč za jeden úkon. V řízení o neoprávněnost výpovědi totiž nejde o určení její neplatnosti jako právního jednání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. ). Protože advokát zastupoval dvě osoby, činí odměna za jeden úkon 2.400 Kč (§ 12 odst. 4 AT), celkem pak za pět úkonů 12.000 Kč. Dále náleží k nákladům řízení paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 AT), tedy 1500 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 2.835 Kč, neboť zástupce žalobců doložil, že je jejím plátcem (§ 14a odst. 1 AT). Celkem představují náklady řízení před soudem prvního stupně částku 18.335 Kč.

V odvolacím řízení sestávají náklady žalobců z odměny advokáta za dva úkony právní služby [vyjádření k odvolání a účast na jednání dne 18. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT] ve výši celkem 4.800 Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši celkem 600 Kč a z daně z přidané hodnoty ve výši 1.134 Kč, tedy celkem činí 6.534 Kč.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a , když žalobcům nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo vůči neúspěšné žalované.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 3. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu