Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2938/2022

27 Cdo 2938/2022-396

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobce J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, PSČ 602 00, proti žalovanému J. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Masná 1324/1, PSČ 702 00, o určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu, in eventum o zrušení smlouvy o převodu podílu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2022, č. j. -332, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 6. 2020, č. j. -177, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že smlouva o převodu podílu ve výši 100 % ve společnosti H., identifikační číslo osoby XY, se sídlem XY, ze dne 8. 11. 2017, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným (dále jen „smlouva“) je neplatná,

in eventum

zrušení smlouvy,

in eventum

zrušení smlouvy za současného uložení povinnosti žalobci, aby žalovanému uhradil 1.000 Kč do tří dnů od právní moci, a uložení povinnosti žalovanému (jako osobě neoprávněné) „zdržet se podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku podle zrušené smlouvy o převodu podílu“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] Rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl k odvolání žalobce rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2020, č. j. -220, ve výroku I. potvrzen (první výrok) a změněn ve výroku II. co do výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud shledal důvodným podle , (dále jen „ “), a rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. -287, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[4] V obiter dicto svého kasačního rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že v dalším řízení by měl odvolací soud posoudit (i) otázku naléhavého právního zájmu žalobce na v primárním petitu požadovaném určení, přičemž odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 68/2001 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , z nichž se podává, že má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo a určení existence práva nebo právního vztahu.

[5] Poté Vrchní soud v Olomouci ve věci (opětovně) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. -332, tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě „v odstavci I. výroku“, potvrdil (první výrok), „v odstavci II. výroku“ co do výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

[6] Proti posledně uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

[7] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

[8] Dovolatel opírá přípustnost dovolání o , namítaje, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně ustálené judikatury Ústavního soudu (podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11.2017, sp. zn. ).“

[9] Důvodnost dovolání spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku existence naléhavého právního zájmu na podání určovací žaloby (primárního žalobního návrhu), přičemž poukazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. .

[10] Dovolatel však při formulaci svých námitek přehlíží, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí primární žalobní návrh nezamítl pouze z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy. Odvolací soud posoudil a shledal žalobu nedůvodnou také z věcného hlediska, a to jak ve vztahu k primárnímu petitu – přičemž dospěl k závěru, že jde o smlouvu „určitou, platnou a účinnou, neboť byla společnosti v této podobě, tedy s úředně ověřenými podpisy smluvních stran, taktéž doručena“ – tak ve vztahu k žalobním nárokům uplatněným in eventum, přičemž dospěl k závěru, že uzavřením smlouvy nebyl žalobce neúměrně zkrácen.

[11] Rozhodnutí odvolacího soudu tedy spočívá na posouzení dvou právních otázek, z nichž každé samo o sobě – v případě jeho správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby.

[12] Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. ).

[13] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ).

[14] Jelikož dovolatel věcné posouzení platnosti smlouvy (ani neúměrného zkrácení) odvolacím soudem nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tím neotevírá, věcný přezkum posouzení dovolatelem předestřené právní otázky nemůže ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatele příznivější), a dovolání je proto nepřípustné jako celek.

[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 3. 2023

JUDr. Filip Cileček předseda senátu