Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 143/2023

28 Cdo 143/2023-1647

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce: J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2022, č. j. -1631, takto:

O d ů v o d n ě n í :

1. Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 9. 5. 2022, č. j. -1605, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY – dále „předmětný pozemek“ (výrok I.), hodnotu tohoto pozemku stanovil částkou 178.129,60 Kč (výrok II.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 308.266,10 Kč (výrok III.).

2. Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. -1631, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.), ve výroku III. změnil tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 303.958,50 Kč (výrok II.) a žalované rovněž uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 23.476,40 Kč (výrok III.).

3. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále také „dovolatelka“) dovolání, jež má ve smyslu ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srovnej bod 2., části první článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále „ “) za přípustné pro vyřešení otázky procesního práva [„zda navzdory trvání zákonné překážky dle ustanovení , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), a naplnění důvodu pro přerušení řízení dle je soud vydatelnost pozemku třetí osobě oprávněn si posoudit sám jako předběžnou otázku dle “], při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

4. Žalobce ve vyjádření k dovolání oponuje jeho přípustnosti, jakož i důvodnosti.

5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ), že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání přípustné ( ).

6. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

8. Dovolání žalované je podle ustanovení přípustné, neboť odvolací soud se při řešení shora vymezené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a se zřetelem k ní si současně nesprávně vyložil závazný právní názor vyjádřený v předchozím (kasačním) rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaném v přítomné právní věci.

9. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu a odst. 3 věta první , jež takto provedl bez jednání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalované, jež je pro výše předestřenou právní otázku přípustné, je i opodstatněné.

10. Zmatečnosti [ , a b) a ] a ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají.

11. Dovolacímu přezkumu nepodléhá skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, neboť s účinností od 1. 1. 2013 je ve smyslu ustanovení jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Závěry dovolacího soudu o tom, zda důvod dovolání byl naplněn, tak musí být založeny na skutkových zjištěních učiněných v nalézacím řízení (v řízení před odvolacím soudem).

12. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle , část věty před středníkem, ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

13. Podle ustanovení podle tohoto zákona nebo podle , ve znění pozdějších předpisů, anebo podle , o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu (včetně ) a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto.

14. Podle ustanovení pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

15. Rozsudkem ze dne 9. 3. 2021. č. j. -1507 (dále „Kasační rozhodnutí“), Nejvyšší soud v této právní věci zrušil předchozí rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 9. 2020, č. j. -1487 (ve znění opravného usnesení), a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 1. 2020, č. j. -1389, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V Kasačním rozhodnutí se dovolací soud neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, jenž aproboval konkluzi soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu předmětného pozemku [coby pozemku náhradního dle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „ “)] pro existenci překážky vydání pozemku oprávněné osobě upravené v ustanovení , tj. že nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu (včetně zákona o půdě) a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto. Se zřetelem k ustanovení dovolací soud v Kasačním rozhodnutí vzal za relevantní skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů a procesní situaci existující v okamžiku jeho rozhodnutí. Skutkový základ věci byl vymezen zjištěními, že před místně příslušným pozemkovým úřadem (Pozemkový úřad v Semilech) probíhá pod spisovou značkou PÚ-947/92 správní řízení o vydání předmětného pozemku a toto řízení bylo přerušeno až do vyřešení předběžné otázky zachování československého občanství původního vlastníka J. A. [ , kterým se upravují některé otázky související se , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění (dále „ “), ve vazbě na ustanovení § 2 odst. 1 a 2 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, ve znění pozdějších předpisů – dále „dekret č. 33/1945 Sb.“]. Tato předběžná otázka byla příslušným správním orgánem (Ministerstvo vnitra ČR) a soudy ve správním soudnictví (Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud) pravomocně vyřešena v neprospěch právní nástupkyně původního vlastníka [rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 7. 9. 2016, č. j. VS-2880/833/2-2004, nebylo vyhověno žádosti J. A. o zachování československého občanství ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 dekretu č. 33/1945 Sb., ministr vnitra rozhodnutím ze dne 30. 12. 2016, č. j. MV-153941-4/VS-2016, zamítl rozklad stěžovatelky (právní nástupkyně po v mezidobí zemřelém J. A.) a napadené správní rozhodnutí potvrdil, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. -105, kasační žalobu zamítl a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2020, č. j. -38, byla zamítnuta i kasační stížnost]. Příslušný pozemkový úřad o (primárním) restitučním nároku původního vlastníka (jeho právní nástupkyně) nerozhodl, nicméně byl již odstraněn důvod, který mu v tom bránil. Otázka, zda původní vlastník splnil jednu z podmínek pro jeho posouzení coby oprávněné osoby ve smyslu ustanovení (slovy zákona, zda „nabyl zpět občanství“ podle dekretu č. 33/1945 Sb.; v poměrech J. A., zda mu československé občanství bylo ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 citovaného dekretu zachováno) již byla ve správním řízení, jehož výsledek byl předmětem přezkumu správními soudy, pravomocně vyřešena.

16. Popsaný skutkový stav implikoval přijetí takového řešení, které Nejvyšší soud v Kasačním rozhodnutí naznačil takto: Nebylo-li o právu na vydání předmětného pozemku právní nástupkyni původního vlastníka dosud příslušným pozemkovým úřadem rozhodnuto, pak sice zákonná překážka vymezená v ustanovení trvá, nicméně bez rozumných pochybností lze očekávat, jak o uplatněném právu (primárním restitučním nároku) bude rozhodnuto. Relativně striktní dikce zákonné překážky upravená v citovaném ustanovení odůvodňuje spíše přichýlit se - se zřetelem k individuálně daným okolnostem případu - k postupu podle ustanovení Nelze ovšem vyloučit ani situaci, kdy si soudy rozhodující o vydání náhradních pozemků prejudiciální otázku ( ) posoudí samy, kterémuž postupu ostatně přitakal Nejvyšší soud v dovolatelem odkazovaném usnesení ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. .

17. Závazný právní názor, jenž z Kasačního rozhodnutí vyplývá, soudy obou stupňů plně nerespektovaly, pokud si po pokračování v přerušeném řízení soudem prvního stupně (z důvodu řízení o ústavní stížnosti podané právní nástupkyní původního vlastníka proti rozhodnutím správního orgánu a správních soudů o zachování československého státního občanství J. A., jež byla usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. , odmítnuta) předběžnou otázku o existenci primárního restitučního nároku původního vlastníka posoudily se zřetelem na ustanovení samy. Platí sice, že pro účely vedení vedlejšího řízení před Pozemkovým úřadem Semily již byla vyřešena otázka postavení původního vlastníka coby oprávněné osoby ve smyslu ustanovení , jež je určující nejen ve vztahu k jeho právnímu nástupci, který vstoupil ohledně již uplatněného restitučního nároku do jeho postavení podle ustanovení zákona o půdě, a měla by být tudíž reflektována i v postupu upraveném v ustanovení zákona o půdě, tj. při rozhodování pozemkového úřadu o uplatněném právu na vydání předmětného pozemku, nicméně vedlejší řízení ještě nedospělo do takového procesně významného stádia, kdy lze bez rozumných pochybností konstatovat, že uspokojení restitučního nároku právního nástupce původního vlastníka nebude s největší pravděpodobností úspěšné. Důsledky relativně striktně formulované zákonné překážky pro převod pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby upravené v ustanovení („nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu (včetně ) a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto“) lze eliminovat toliko ve výjimečných případech, kdy řízení před pozemkovým úřadem nebo soudem o původním restitučním nároku je již pravomocně skončeno, popřípadě lze jeho pravomocné skončení v dohledné době s určitým vysoce pravděpodobným výsledkem očekávat. V poměrech projednávané věci však v rozhodné době pro rozhodnutí odvolacího soudu platilo, že právo na vydání předmětného pozemku podle jiného restitučního předpisu bylo původním vlastníkem (jeho právním nástupcem) uplatněno a o jeho vydání nebylo dosud rozhodnuto.

18. Za současného stavu vedlejšího řízení před pozemkovým úřadem je závěr odvolacího soudu, potažmo i soudu prvního stupně, o naplnění předpokladů pro vyřešení předběžné otázky v řízení o této právní věci ( ) předčasný, a tudíž nesprávný, a jako takový odporuje konkluzím ustálené rozhodovací praxe Nevyššího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. ). Interpretuje-li dovolatelka konkluzi o možném procesním opatření vyjádřenou v Kasačním rozhodnutí jako preferování postupu podle ustanovení před vyřešením otázky trvání restitučního nároku původního vlastníka jako otázky prejudiciální ( ), pak takový závěr se z Kasačního rozhodnutí skutečně nabízí a s ohledem na stav řízení o primárním restitučním nároku bylo na soudech nižších stupňů, aby mu daly přednost. Výběr nejvhodnějšího procesního opatření (postupu) byl sice na úvaze soudů nižších stupňů, nicméně zásah dovolacího soudu je odůvodněn se zřetelem k vybočení této úvahy z mezí hodnotícího kritéria přiměřenosti.

19. Pokud dovolací soud v Kasačním rozhodnutí možnou alternaci k postupu podle ustanovení naznačil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu z dne 3. 4. 2019, sp. zn. , pak tak neučinil se záměrem, aby takový postup byl v dalším řízení soudy nižších stupňů bezvýhradně následován. Ostatně, z odůvodnění odkazovaného rozhodnutí se nijak nepodává, jaký byl další osud řízení o primárním restitučním nároku právního nástupce původního vlastníka.

20. Protože rozsudek odvolacího soudu je založen na nesprávném právním posouzení věci, a je tím naplněn dovolací důvod uvedený v ustanovení , a jelikož dovolací soud současně neshledal, že by byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí nebo zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, nemohl postupovat jinak než rozsudek odvolacího soudu zrušit ( ). Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i prvostupňový rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

21. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ( věta první ).

22. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 2. 2023

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu