Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 110/2023

25 Cdo 110/2023-187

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. S., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jiřím Koláčkem, advokátem se sídlem Lidická 2006, 602 00 Brno, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o 91 705 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2022, č. j. -172, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. -144, zamítl žalobu o zaplacení 91 705 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce uplatnil nároky na pojistné plnění za bolestné (84 507 Kč), náklady spojené s péčí o zdraví (za župan 1 890 Kč a za elektrický kartáček 2 808 Kč) a náklady vynaložené za znalecké posouzení (2 500 Kč), které mu vznikly v důsledku dopravní nehody zaviněné dne 12. 5. 2015 řidičem vozidla pojištěného u žalované podle K námitce žalované obvodní soud shledal podle , (dále jen „o. z.“), ve spojení s a o. z. promlčenými všechny žalobcem uplatněné nároky, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , publikovaný pod č. 68/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) a uvedl, že žalobce uplatnil u soudu nároky na pojistné plnění až poté, co mu ve vztahu ke každému z nároků marně uplynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta, v níž mohl jednotlivé nároky na náhradu škody uplatnit proti škůdci. Žalobce totiž nejpozději v listopadu 2015 znal všechny rozhodné okolnosti potřebné k uplatnění práva na náhradu škody a žalobu podal až v květnu 2019.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2022, č. j. -172, potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s aplikací o. z. soudem prvního stupně. Uvedl, že rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , publikovaným pod č. rozh. obč., Nejvyšší soud sjednotil rozkolísanou judikaturu obecných soudů, čímž ale nedošlo k narušení principu právní jistoty a předvídatelnosti práva.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání založil na tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu. Nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu o promlčení nároku na pojistné plnění, vyjádřil výhrady vůči rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. a namítl, že v praxi byla promlčecí lhůta nároku na pojistné plnění posuzována tak, že počala běžet rok po dopravní nehodě (§ 626 o. z.), zatímco závěr Nejvyššího soudu ve shora uvedeném rozsudku, na který odkazuje odvolací soud, je nepředvídatelný a narušuje právní jistotu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), avšak není podle přípustné.

V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 2236, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , publikovaný pod č. rozh. obč.). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně provedené s účinností od 30. 9. 2017 Rozhodoval-li odvolací soud o žalobě sestávající ze dvou samostatných nároků, a to nároku na pojistné plnění za bolestné v částce 84 507 Kč, včetně nákladů vynaložených na znalecké posouzení 2 500 Kč, které jsou jeho příslušenstvím, a za náklady spojené s péčí o zdraví v celkové výši 4 698 Kč, nepřevyšuje druhý uvedený nárok limit stanovený v , přičemž nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok. Proto je dovolání proti rozhodnutí o žalobě na zaplacení částek 4 698 Kč (součet částek 1 890 Kč za župan a 2 808 Kč za elektrický kartáček) nepřípustné a dovolací soud je podle věty první odmítl.

Námitka promlčení nároku na pojistné plnění za bolestné v částce 84 507 Kč (včetně jeho příslušenství) byla odvolacím soudem posouzena souladně s judikaturou dovolacího soudu, podle níž (zejména podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , publikovaného pod č. rozh. obč., a dále rozsudku ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. , či usnesení ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. ) je účelem ustanovení o. z. sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti s cílem zamezit situacím, kdy by mohl poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči škůdci promlčen. Závazek z pojištění odpovědnosti má totiž akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného (škůdce) nahradit vzniklou újmu, která je předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Právo na pojistné plnění se proto může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v ustanovení o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. TÉGL, Petr a WEINHOLD, Daniel. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr. : velký komentář. Svazek III, -654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004). Odvolací soud se v daném případě při posouzení běhu promlčecí lhůty od těchto východisek neodchýlil. V nyní projednávané věci sjednocením judikatury obecných soudů dovolacím soudem nedošlo k narušení právní jistoty, neboť neexistovala-li judikatura dovolacího soudu ke vztahu a o. z., není možné hovořit o změně judikatury. Žalobcova znalost rozdílné judikatury obecných soudů nebyla způsobilá založit dobrou víru, naopak pro něj měla být signálem, aby uplatnil nárok podle toho výkladu obecných soudů, který vedl ke dřívějšímu promlčení nároku. Na otázce temporálních účinků „nového“ právního názoru dovolacího soudu rozhodnutí nezávisí, neboť k žádné změně judikatury dovolacího soudu nedošlo, a proto není přiléhavý názor žalobce, že promlčecí lhůta měla začít běžet až zveřejněním rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. .

Dovolání žalobce též směřuje proti výrokům o nákladech řízení. Podle však není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodů odmítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle věty první

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. 2. 2023

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu