Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1205/2021

25 Cdo 1205/2021-178

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: V. S., narozen XY, bytem XY, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., IČO: 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o 716 570 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 9. 2020, č. j. -103 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021, č. j. -147, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, č. j. -103, zamítl žalobu o zaplacení 716 570 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, poté, co shledal promlčeným žalobcem uplatněný nárok na pojistné plnění za škodu na jeho domě (566 570 Kč), poškozeném při dopravní nehodě vozidla pojištěného podle u žalované, a za nemajetkovou újmu, kterou v důsledku této události utrpěl (150 000 Kč). Městský soud v Praze k částečnému zpětvzetí žaloby rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. -147, co do částky 616 570 Kč s příslušenstvím (z toho 476 570 Kč na náhradu škody a 140 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v uvedeném rozsahu zastavil, co do 100 000 Kč s příslušenstvím zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů. Věcně odvolací soud rozhodl o žalobě o zaplacení 90 000 Kč na náhradu škody na majetku a o zaplacení 10 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobce na pojistné plnění je podle , (dále jen „o. z.“), ve spojení s o. z. a o. z. promlčen, aniž by posuzoval splnění předpokladů odpovědnosti žalovaného za oba uplatněné nároky (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. ). Žalobce totiž uplatnil u soudu právo na pojistné plnění až poté, co marně uplynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta, v níž mohl uplatnit právo na náhradu škody proti škůdci. Tím se podle o. z. promlčelo též právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu i proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání založil na tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázkách, které doposud nebyly dovolacím soudem řešeny, otázce, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak a při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasil s právním závěrem odvolacího soudu o promlčení nároku na pojistné plnění, vyjádřil výhrady vůči rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , publikovanému pod č. 68/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), a namítl, že v praxi byla promlčecí lhůta nároku na pojistné plnění posuzována tak, že počala běžet rok po dopravní nehodě, zatímco závěr Nejvyššího soudu ve shora uvedeném rozsudku, na který odkazuje odvolací soud, je nepředvídatelný a narušuje právní jistotu. Dovolatel také nesouhlasil se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 1983, uveřejněným pod č. 29/1983 Sbírky, podle něhož nemusí být nárok na náhradu škody věcně zkoumán, lze-li uzavřít, že námitka promlčení je důvodná. Takový přístup je překonaný a socialistický. Vznesením námitky promlčení byly podle dovolatele porušeny dobré mravy, princip rovnosti, ochrana slabší strany a došlo ke zneužití práva (odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. ). Konečně žalobce též namítl, že soudce byl podjatý, podpůrci žalobce byla znemožněna účast při jednání soudu, nebylo mu doručeno vyjádření žalované k odvolání a její souhlas se zpětvzetím žaloby, soud opomenul některé důkazy, popř. je označil za nevýznamné.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje ( ). proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřoval „dovolání" výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomenul.

Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání" proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 9. 2020, č. j. -103, které touto vadou trpí, podle věty první ve spojení s zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ) s právnickým vzděláním ve smyslu , avšak není přípustné.

V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 2236, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně provedené s účinností od 30. 9. 2017 Rozhodoval-li odvolací soud o žalobě sestávající ze dvou samostatných nároků, a to nároku na pojistné plnění za poškození domu v částce 90 000 Kč a nároku na pojistné plnění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč, nepřevyšuje posledně uvedený nárok limit stanovený v , přičemž nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok. Proto je dovolání proti rozhodnutí o žalobě na zaplacení 10 000 Kč nepřípustné a dovolací soud jej podle věty první odmítl.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , publikovaného pod č. 68/2020 Sbírky, účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Závazek z pojištění odpovědnosti má totiž akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Právo na pojistné plnění se proto může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v ustanovení o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. TÉGL a WEINHOLD. In: MELZER, Filip. : velký komentář. Svazek III, -654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004. ISBN 978-80-7502-003-1). Odvolací soud se v daném případě při posouzení běhu promlčecí lhůty od těchto východisek neodchýlil a dovolací soud nemá důvod je měnit.

Odvolací soud nepokládal námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy a dovolatel v dovolání neuvedl žádné argumenty, které by mohly vést k závěru o nesprávnosti tohoto právního posouzení. Závěry dovolatelem zmíněného nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. , na danou věc nijak nedopadají, neboť v tam posuzované věci šlo o nárok na náhradu škody, která žalobkyni vznikla tím, že za ni pojišťovna neplnila z pojištění úvěru a ona musela úvěr doplatit sama, a pro hodnocení námitky promlčení měla význam zejména okolnost, že náhled soudů na otázku aktivní legitimace pojištěné osoby domáhat se poskytnutí pojistného plnění byl dlouhodobě neustálený, pročež podle Ústavního soudu žalobkyni nemělo být přičítáno k tíži, že se nejprve domáhala výplaty pojistného plnění, zatímco z titulu náhrady škody se žalované částky domáhala až poté, co byla její původní žaloba pro nedostatek aktivní legitimace krajským soudem zamítnuta.

Námitky podjatosti soudce, znemožnění přítomnosti podpůrce u jednání, opomenutí některých důkazů či nedoručení vyjádření žalované a jejího souhlasu s částečným zpětvzetím žaloby představují námitky vad řízení, k nimž však lze podle v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ). Taková situace v daném případě nenastala.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu pro nepřípustnost podle věty první

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 6. 2021

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu