Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3070/2022

22 Cdo 3070/2022-547

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně D. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Evou Tykalovou, L.L.M., advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/28, proti žalovanému F. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova 2044/3, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. , - 510, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 24 684 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Radka Jilgy.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kolíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. -129, zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v rozsudku uvedeným a rozhodl o nákladech řízení. Doplňujícím rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. -146, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud rozhodl, že přebírá práva a povinnosti z Hypotečního úvěru, který žalobkyně a žalovaný uzavřeli za účelem pořízení předmětných nemovitostí v aktuální výši 3 469 409 Kč, vedený u České spořitelny a. s. pod číslem účtu XY.

Krajský soud v Praze („odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 21. 4. 2022, č. j. , -510, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem ve výroku III tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 3 674 000 Kč, ve zbývající části výroku II, ve výrocích I a II a ve věcném zamítavém výroku doplněného výrokem I doplňujícího rozsudku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího podává žalobkyně dovolání. Nezmiňuje, o který zákonný předpoklad opírá jeho přípustnost, uvádí však, že „se domáhá dovoláním zrušení rozhodnutí z důvodu posuzování otázky hmotného práva, při jejímž řešení lze uvažovat o dosud nevyřešené praxi dovolacího soudu a posouzení právní otázky odlišně“.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje ( ).

Dovolání není projednatelné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ , („ “)].

Podle musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle věty první dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle věty první dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Z výše citované části dovolání se podává, že žalobkyně – byť formulačně dost nepřesně – tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Tuto otázku však dále nijak výslovně neuvádí. Patrně má jít o tuto pasáž dovolání: „Žalobkyně tedy činí otázkou zásadního právního posouzení: Jaké kritérium je třeba užít v případě rozhodování o přiměřené výši vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví za skutkových okolností případu představovaného celkovým vypořádáním nesezdaných partnerů po rozchodu“.

„Role Nejvyššího soudu v dovolacím řízení spočívá v rozhodování o právních otázkách ( a ). Má-li dovolatel zdůvodnit, proč právní posouzení odvolacího soudu považuje za nesprávné, musí být z dovolání - a to v kontextu předpokladů přípustnosti dovolání - alespoň zjistitelné, jaká výkladová pravidla, ať již výslovně právem upravená, popř. obecně uznávaná (jako tzv. communis opinio doctorum), měla být porušena. Jinak řečeno, nezbytné se jeví určité „zevšeobecnění“ sporné právní otázky pro účely dovolacího řízení, neboť primárním úkolem Nejvyššího soudu je sjednocování judikatury soudů nižších stupňů“ (nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. ). K tomu, co má dovolání obsahovat, viz z poslední doby např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. .

Z (nepříliš exaktní) formulace citované právní otázky v podstatě vyplývá, že dovolatelka žádá, aby dovolací soud přezkoumal celý postup odvolacího soudu při vypořádání spoluvlastnictví a zvážil, jaká kritéria měla být použita; ve skutečnosti tedy dovolatelka konkrétní právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, nijak nekonkretizuje. V této části tedy nejde o řádně uplatněný předpoklad přípustnosti dovolání.

Pokud se dovolatelka domáhá „posouzení právní otázky odlišně“, patrně naráží na předpoklad přípustnosti dovolání, upravený v , podle kterého je dovolání přípustné „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. V jde o to, že má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil, tedy jde o návrh na odklon od judikatury dovolacího soudu – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2016, sp. zn. . To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Dovolatelka však žádnou právní otázku již dovolacím soudem vyřešenou, kterou by nyní měl dovolací sodu posoudit jinak, neuvádí. Ani tento předpoklad přípustnosti dovolání, pokud jej dovolatelka měla na mysli, není vymezen řádně.

Dovolatelka též nesouhlasí se znaleckým posudkem, aniž by ovšem v této souvislosti vymezila právní otázku, na které rozhodnutí odvolacího soudu závisí. V této souvislosti je však podstatné, že otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. ), a že skutkové námitky jsou v dovolacím řízení nepřípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

Již jen na okraj se dodává, že dovolatelka též vychází z existence dohody mezi účastníky, kterou odvolací soud nepovažoval za prokázanou. Podle výše uvedené judikatury uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle

Protože dovolatelka řádně nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání, nejsou podmínky pro jeho projednání; Nejvyšší je proto podle odmítl.

Vzhledem k tomu, že dovolání není projednatelné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. (dostupná na www.nsoud.cz)], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. (dostupný na http://nalus.usoud.cz)].

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 22. 11. 2022

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu