Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3298/2022

22 Cdo 3298/2022-239

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně T. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Eichlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, proti žalovanému V. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 13. 4. 2022, č. j. -197, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. -174, vypořádal zaniklé společné jmění manželů – účastníků řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. -197, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III změnil tak, že ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v Dobrušce, se sídlem Kostelní 396, Dobruška, k němuž se váže právo užívání bytu č. 12 o velikosti 3+1 v domě č. p. XY v XY, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni vypořádací podíl ve výši 435 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, zamítl žalobu o vypořádání společného jmění účastníků ohledně osobního automobilu tov. značky XY, rok výroby 2016, reg. značky XY, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, které považuje za „přípustné podle , (dále ‚ ‘), neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. „Současně je splněna i přípustnost podle , neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jedná se též částečně o otázku, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena“.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost ( , – „ “) odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podstata věci je v tomto: Šlo o vypořádání společného jmění manželů, konkrétně osobního automobilu a členského podílu v bytovém družstvu. Jak uvedl odvolací soud, tyto majetkové hodnoty „byly pořízeny výlučně za peníze, které žalovanému poskytla jeho matka ze svého bankovního účtu a které původně pocházely z dědictví nabytého babičkou žalovaného. Tato skutková okolnost není mezi účastníky sporná, žalobkyně v řízení netvrdila, že by snad původ peněz byl jiný. Spor mezi účastníky je jen v tom, jak tato fakta právně posoudit, tedy zda šlo o platné darování“. Odvolací soud uzavřel, že o platné darování šlo, dovolatelka to popírá.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě že jde o otázku, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena“, musí být z dovolání zřejmé, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a v čem spočívá odchýlení od judikatury dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. , a řadu dalších rozhodnutí).

Převážná část dovolání se zakládá na polemice dovolatelky se skutkovými zjištěními, ze kterých vyšel odvolací soud. Současná právní úprava dovolacího řízení však nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které dovolatel v dovolání vymezuje. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

Skutkové námitky také nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání, uvedených v Ustanovení vymezuje dovolací důvod, nikoliv důvod přípustnosti dovolání; tyto instituty je třeba rozlišovat, předpokladem věcné projednatelnosti dovolání je mimo jiné jeho přípustnost, dovolací důvod se pak týká důvodnosti přípustného dovolání.

Pokud dovolatelka tvrdí, že „jedná se též částečně o otázku, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena“, takovou otázku nijak nevymezuje. Dovolací soud se nemohl zabývat dovolacími námitkami, u kterých není přípustnost dovolání nijak vymezena (např. aktuálnost znaleckého posudku).

Konečně dovolatelka tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Pokud jde o platné darování, v této souvislosti žádný předpoklad přípustnosti dovolání konkrétně nevymezuje; pouze předesílá vlastní skutkovou verzi věci a na jejím základě se pokouší o vlastní právní posouzení, resp. o polemiku s názorem odvolacího soudu. Proto není dán předpoklad pro to, aby se dovolací soud touto otázkou mohl zabývat, a je třeba vycházet z právního posouzení této otázky odvolacím soudem (jen na okraj a nad rámec dovolacího řízení lze podotknout, že toto posouzení nepovažuje dovolací soud za nepřiměřené). V dalším textu pak dovolatelka uvádí judikaturu týkající se bezdůvodného obohacení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a „Nejvyšší soud ČSR II. 1/77“) a z obsahu dovolání lze dovodit, že má za to, že odvolací soud věc rozhodl v rozporu s právními názory v ní uvedenými. Avšak vzhledem k tomu, že je třeba vyjít ze zjištění o platnosti darovací smlouvy, nelze nabytí peněz žalovaným posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, natož získaným trestným činem. Předpoklad přípustnosti dovolání tak byl v této části vymezen, ale není dán.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle je odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 1. 2023

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu