Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2447/2022

26 Cdo 2447/2022-780

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. K., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalované České republice – Vězeňské službě České republiky, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, IČO 00212423, o zaplacení 1.171.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. -729, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. -689, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.171.500 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím v podobě úroku z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. -729, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 1.090.476 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), změnil jej ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 81.024 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.). Po věcné stránce se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že nájem (založený smlouvu ze dne 9. 5. 2016) trval od 1. 7. 2016 do 31. 3. 2019, přičemž žalobci vznikla škoda v důsledku toho, že žalovaná porušila povinnost pronajímatele tím, že mu nebytový prostor (kantýnu) řádně nepředala, neumožnila mu jej využívat ke smluvenému účelu a znemožnila mu tím provoz podnikatelské činnosti, čímž byla naplněna skutková podstata odpovědnosti za škodu dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a žalovaná je proto žalobci povinna škodu nahradit ( věta prvá o. z.). Žalobcova ztráta (ušlý zisk) byla na základě znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem GT Appraisal services - Znalecký ústav a.s. určena ve výši 35.500 Kč měsíčně. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) neshledal důvod k revizi uvedeného posudku, přičemž odůvodnil, proč považoval za správná východiska, z nichž znalecký posudek při stanovení výše ušlého zisku žalobce vycházel, a další dokazování za nadbytečné. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně do úvahy o výši ušlého zisku za předmětné období nezahrnul nepochybné náklady na vybavení kantýny, dospěl odvolací soud k závěru, že o tuto částku (81.024 Kč) je nutno žalobcův předpokládaný ušlý zisk ponížit.

Dovolání žalované proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť dovolatelka nenapadla žádné právní závěry, na nichž bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Poukaz na vady řízení není způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. věta druhá ). Považuje-li dovolatelka vady řízení za samostatný dovolací důvod, vychází zjevně ze znění účinného do 31. 12. 2012 [viz její odkaz na ].

S přihlédnutím k charakteru ostatních uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že také skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Rovněž takové nezpůsobilé důvody však dovolatelka uplatnila, neboť brojila jak proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu především tím, že zpochybňovala závěr znaleckého posudku o výši škody a sporovala postup soudu v rámci důkazního řízení (neprovedení dalších důkazů, které navrhla, chybné hodnocení důkazů provedených). Z ustálené soudní praxe přitom vyplývá, že ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu z 6. 1. 1997, sp. zn. ). Nadto skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

Pro úplnost lze dodat, že v ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že je vždy na soudu, které důkazy provede a které nikoliv (srov. ), nesmí jít ovšem o výraz libovůle. Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být v rozhodnutí vysvětleny ( ), zejména jde-li o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 25. 2. 2011, sp. zn. , z 24. 5. 2017, sp. zn. , či z 13. 8. 2013, sp. zn. ). Jestliže soud této své povinnosti nedostojí, zatíží řízení vadou, která vzhledem k možnému dopadu na kvalitu zjištěného skutkového stavu může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z pohledu konstantní judikatury Ústavního soudu jde o tzv. opomenuté důkazy, s nimiž Ústavní soud (a v návaznosti na jeho rozhodovací praxi též Nejvyšší soud) důsledně spojuje nejen posouzení rozhodnutí jako nepřezkoumatelného, nýbrž zároveň též závěr o porušení práva na spravedlivý proces (srov. např. nálezy Ústavního soudu z 18. 4. 2001, sp. zn. , ze 4. 9. 2002, sp. zn. , a z 14. 5. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod č. 63/2001, 109/2002 a 85/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a dále též rozsudky Nejvyššího soudu z 14. 8. 2013, sp. zn. , z 23. 8. 2017, sp. zn. , a z 15. 5. 2019, sp. zn. ).

O takový případ však v projednávané věci nejde. Soudy ve svých rozhodnutích vysvětlily, z jakých důvodů další důkazy neprovedly a proč nebyl shledán důvod k revizi v řízení provedeného ústavního znaleckého posudku.

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává - s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům (výroky III. a IV.) napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [ ].

V části, ve které dovolatelka brojí proti výroku II. napadeného rozsudku je pak dovolání subjektivně nepřípustné, neboť k podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněném pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998, v usnesení z 1. 2. 2001, sp. zn. , dále např. v usnesení z 1. 4. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení , věty první ve spojení s odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 1. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předseda senátu