Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3470/2022

30 Cdo 3470/2022-247

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce R. K., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Tyllem,advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 6 435 042,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2022, č. j. -214, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši 6 435 042,60 Kč sestávající z náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 2 457 707,60 Kč a 289 520 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 498 615 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 3 000 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve formě průtahů ve výši 189 200 Kč, to vše v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. -168, řízení částečně zastavil, a to co do částky 470 900 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 20. 6. 2017 do 19. 12. 2017 a spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 964 142,60 Kč od 20. 6. 2017 do 19. 12. 2017 (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobci částku 271 533,45 Kč spolu s 8,05% úrokem ročně od 20. 12. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 470 900 Kč od 20. 12. 2017 do 15. 6. 2018 (výrok II), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 5 692 609,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 20. 12. 2017 do zaplacení (výrok III), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 091,87 Kč (výrok IV).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ohledně částky 271 533,45 Kč s příslušenstvím z této částky změnil tak, že se žaloba o zaplacení 271 533,45 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 20. 12. 2017 do zaplacení zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III ohledně částky 126 500 Kč s příslušenstvím z této částky změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 126 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 20. 12. 2017 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 2 613 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 871 Kč (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v rozsahu výroků I, III a IV včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobce výslovně omezil rozsah dovolacího přezkumu na výrok I, kterým byla zamítnuta žaloba ohledně nároku na náhradu ušlého zisku za dobu od 19. 4. 2012 do července 2013 v rozsahu částky 271 533,45 Kč, a dále na výroky III a IV (nákladové výroky) napadeného rozsudku.

Podle není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Otázka, zda nevyplacená náhrada podle z důvodu, že pracovník nebyl vyslán do zahraničí, představuje ušlý zisk, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ji odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. ), jestliže na ni odpověděl záporně. Odkazy žalobce na usnesení Ústavního soudu jsou nepřípadné hned ze dvou důvodů. Především i „nálezová“ judikatura Ústavního soudu je ustálena v závěru, že usnesení Ústavního soudu nejsou závazná erga omnes. Účelem řízení o ústavní stížnosti je ochrana základních práv či svobod, což se promítá i do povahy a obsahu odmítacích usnesení, která plní mimo jiné funkci jistého procesního ventilu uvolňujícího rozhodovací kapacitu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. ). Zadruhé se týkají výkladu jiných právních institutů s jiným účelem, než o jaký jde v této věci.

V rozsahu zbylých námitek (otázky týkající se výše zadostiučinění a nepřiměřené délky trestního řízení) je dovolání vadné, neboť žalobce u těchto otázek neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné ( ). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobce trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v uvedené části odmítnout. Navíc tyto námitky směřují proti části rozhodnutí odvolacího soudu, kterou žalobce svým dovolání nenapadl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 1. 2023

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu