Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3457/2022

-123

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného P. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 6, U Hadovky č. 564/3, proti povinnému Mysliveckému spolku Trnava Bratřice se sídlem v Pacově, Jetřichovec č. 49, identifikační číslo osoby 01452835, zastoupenému JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Květnici č. 713/7, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. června 2022, č. j. -108, takto:

I. Dovolání povinného se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře k odvolání povinného usnesením ze dne 20. 6. 2022, č. j. -108, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 24. 3. 2022, č. j. -96, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 5. 1. 2022, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že o návrhu povinného ze dne 5. 1. 2022 na zastavení exekuce podle nelze věcně rozhodnout, neboť tomu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, založená rozhodnutím soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřely, Exekutorský úřad Praha – východ, ze dne 1. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-260, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-271, které nabylo právní moci dne 25. 7. 2020, jenž rozhodoval o návrhu povinného na zastavení exekuce podle , a které bylo odvolacím soudem potvrzeno na základě měnícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. .

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost zakládá na řešení právní otázky, zda usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce vydané poté, co exekuce skončila vymožením uložené povinnosti, je rozhodnutím mimo věcnou příslušnost soudního exekutora, a to sice tak, že jde o rozhodnutí vydané mimo pravomoc soudního exekutora, a jako takové nemá žádné procesní následky rozhodnutí o zastavení exekuce, tedy ani nezakládá překážku věci rozsouzené. Namítá, že dosavadní ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. ), podle které rozhodnutí soudního exekutora o zastavení exekuce, které bylo vydáno po ukončení exekuce vymožením, není rozhodnutím mimo ráme své pravomoci, ale rozhodnutím mimo rámec věcné příslušnosti a nejde o rozhodnutí nicotné, byla překonána nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. , který dovodil, že v případě, kdy soudnímu exekutorovi v důsledku vymožení pohledávky skončilo jeho oprávnění, je jeho postavení srovnatelné se situací, jako by nebyl vůbec označen v exekučním návrhu, a proto rozhodnutí vydaná soudním exekutorem po skončení exekuce vymožením, jsou rozhodnutí vydaná mimo rozhodovací pravomoc soudního exekutora. Z tohoto důvodu povinný dovozuje, že podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. je předcházející rozhodnutí soudního exekutora z důvodu zániku jeho oprávnění k vedení exekuce nicotné a nemohlo proto ani založit překážku věci pravomocně rozsouzené. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. rovněž dovozuje, že je-li rozhodnutí soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřely, Exekutorský úřad Praha – východ, ze dne 1. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-260, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-271, nicotné, exekuce v projednávané věci byla zastavena na návrh oprávněného, tedy z tzv. neprioritního důvodu, proto je nyní namístě rozhodnout o návrhu povinného na zastavení exekuce podle . Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „“, a dospěl k závěru, že dovolání povinného není přípustné.

4. V projednávané věci byla exekuce soudním exekutorem Mgr. Jiřím Nevřelou, Exekutorský úřad Praha – východ, zastavena v rozsahu vymáhané povinnosti přijmout oprávněného za člena usnesením ze dne 2. 11. 2016, č. j. 054 EX 376/16-179, a to podle k návrhu oprávněného, který byl podán poté, co bylo zastavení exekuce z důvodu splnění povinnosti navrženo povinným. Po vymožení nákladů exekuce a uložené pokuty (k čemuž došlo 11. 11. 2016) vydal soudní exekutor dne 16. 11. 2016 vyrozumění o skončení exekuce a současně vydal usnesení, č. j. 054 EX 376/16-191, o zastavení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce co do nákladů exekuce a uložené pokuty, z důvodu skončení exekuce vymožením a z toho plynoucího zániku pověření soudního exekutora. V důsledku zrušení exekučního titulu Nejvyšším soudem (rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. ) podal povinný návrh na zastavení exekuce podle ze dne 4. 5. 2018. Soudní exekutor k návrhu povinného ze dne 4. 5. 2018 usnesením ze dne 1. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-260, exekuci zčásti zastavil, a to v rozsahu nákladů exekuce, nákladů oprávněného a vymáhání pokut uložených povinnému, a doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-271, řízení o návrhu povinného ze dne 4. 5. 2018 na zastavení exekuce v rozsahu vymáhané povinnosti přijmout oprávněného za svého člena zastavil, neboť v tomto rozsahu již byla exekuce pravomocně zastavena (z důvodu splnění vymáhané povinnosti povinným) jeho usnesením ze dne 2. 11. 2016, č. j. 054 EX 376/16-179, jež je pro něj i pro účastníky řízení závazné a zakládá překážku věci rozsouzené. Tento závěr soudního exekutora byl potvrzen rozhodnutím dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. ), který v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu uzavřel, že došlo-li již dříve k pravomocnému a výslovnému zastavení exekuce z údajně nesprávného důvodu, nelze toto možné nedopatření odstranit novým zastavením již výslovně a pravomocně zastavené (a tedy již neplynoucí) exekuce; současně dovodil, že úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu ( věta druhá e. ř.) a pochybení exekutora, jenž po ukončení exekuce vymožením sám vydal usnesení o zastavení exekuce, je třeba přirovnat nikoliv k situaci, kdy orgán moci soudní koná mimo rámec své pravomoci, ale se situací, kdy rozhodl mimo rámec své věcné příslušnosti ( ), a není na místě přehlížet ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž rozhodnutí soudu (soudního exekutora) není bez dalšího na místně pokládat za nicotné dokonce ani v případě, že je soud (soudní exekutor) vydal mimo rámec své pravomoci.

5. Odvolací soud v projednávané věci dovodil, že ve věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť rozhodnutím soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřely, Exekutorský úřad Praha – východ, ze dne 1. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-260, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-271, již bylo rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce podle , a toto bylo odvolacím soudem potvrzeno na základě měnícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. . Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v obecné rovině vyplývá, že věcnému projednání návrhu na zastavení exekuce může bránit překážka věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , usnesení ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. , usnesení ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. , a usnesení ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. nedostatek podmínky řízení (rei iudicatae) může v exekučním (vykonávacím) řízení o návrhu povinného na (částečné) zastavení exekuce nastat tehdy, má-li být v témže exekučním (vykonávacím) řízení projednávána stejná věc, o níž již v tomto řízení bylo pravomocně rozhodnuto. Totožnost věci je dána jednak stejnými účastníky řízení a jednak stejným skutkovým základem (stejným důvodem vyplývajícím ze stejných skutkových tvrzení) projednávané věci. Jestliže tedy soud dřívější návrh na (částečné) zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) zamítl, představuje jeho usnesení překážku věci pravomocně rozhodnuté, byl-li nový návrh na (částečné) zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podán na základě stejných skutkových okolností jako návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. ). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně (srov. např. usnesení ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. ). Dovodil-li tedy odvolací soud, že usnesení soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřely, Exekutorský úřad Praha – východ, ze dne 1. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-260, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 054 EX 376/16-271, zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené ve vztahu k návrhu povinného na zastavení exekuce podle z důvodu zrušení exekučního titulu dovolacím soudem, je tento jeho závěr v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že exekuce byla soudním exekutorem zastavena se souhlasem oprávněného, neboť k tomu došlo na základě výslovného návrhu povinného (podaného podle ), jenž zahájení řízení o zastavení exekuce započal, a rozhodnutí soudního exekutora bylo vydáno v tomto řízení k návrhu povinného.

6. Dovolatel nyní svým návrhem na zastavení exekuce ze dne 5. 1. 2022 podle podaným v důsledku vydaného nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. , ve své podstatě brojí proti závěrům vysloveným v předcházejícím rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaným v této věci sp. zn. , které dovolací soud vyslovil při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ze dne 4. 5. 2018, a které bylo vydáno před nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. , a na něj navazující judikaturou dovolacího soudu. Dovozuje-li dovolatel, že soudní exekutor neměl pro vydání prvostupňového rozhodnutí, jehož závěry byly následně potvrzeny dovolacím soudem v usnesení sp. zn. , pravomoc, proto je jeho rozhodnutí (a zřejmě i rozhodnutí navazující) nicotné, brojí tím ve své podstatě proti závěrům vysloveným v předcházejícím rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaným v této věci sp. zn. . Pomíjí však současně, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu ani změna judikatury v důsledku rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nezpůsobuje, že stejná věc může být projednána opětovně, jelikož otázka právního posouzení věci, stejně jako otázka případné změny judikatury nemá z hlediska podmínek řízení dle žádný význam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. , proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci již bylo o návrhu povinného na zastavení exekuce podle z důvodu zrušení exekučního titulu (tedy ze stejného důvodu, jaký dovolatel předkládá i nyní v projednávaném návrhu) pravomocně rozhodnuto a tyto závěry byly nakonec potvrzeny dovolací soudem, není možné o návrhu založeným na totožném důvodu opětovně rozhodnout, a to ani za předpokladu případného posunu judikatury ohledně rozhodné právní otázky. Měl-li dovolatel zato, že dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu je v rozhodné otázce nesprávná, měl možnost brojit proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. podáním ústavní stížnosti; tak však neučinil. Z tohoto důvodu se nyní nelze domáhat změny pravomocného rozhodnutí, potažmo rozhodnutí dovolacího soudu, v řešení rozhodné právní otázky, neboť pravomocné rozhodnutí soudního exekutora založilo překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k návrhu povinného na zastavení exekuce podle z důvodu zrušení exekučního titulu.

7. Z uvedeného se podává, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle odmítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 12. 2022

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu