Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4017/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeném rozhodnutí krajský soud potvrdil v odvoláním napadených výrocích usnesení okresního soudu ze dne 9. 1. 2006 , č. j. -13, jímž soud prvního stupně nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Č. t. ú., odboru pro oblast P. – pracoviště B., ze dne 6. 10. 1998, č. j. 140228/98-631, k vymožení pohledávky ve výši 129.768,40 Kč s 17% úroky z prodlení od 3. 9. 1998 do zaplacení a nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného, a jejím provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že právo na úhradu za poskytnuté telekomunikační služby podléhá promlčení, a proto nelze použít ustanovení , o správním řízení ( ) ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “ - při soudním výkonu rozhodnutí správního úřadu, jímž bylo právo přiznáno. Neshledal důvodnou námitku povinného, že by správní rozhodnutí, jež je exekučním titulem, nebylo možné vykonat z důvodu uplynutí lhůty v tomto ustanovení uvedené.

Povinný napadl usnesení dovoláním, v němž vyslovuje nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu o neuplatnitelnosti při soudním výkonu rozhodnutí Č. t. ú., kterým je uložena povinnost k úhradě telekomunikačních nedoplatků. Namítá, že usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. -56, vycházelo z konstantní judikatury, kdy se uplatnila aplikace ustanovení a v něm uvedená promlčecí lhůta, a zpětné vztažení výkladu Nejvyššího soudu uplatněného ve stanovisku velkého senátu občanskoprávního kolegia ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. , na rozhodnutí z roku 1998 značně poškozuje dovolatele a je v rozporu se zásadou právní jistoty občanů. Dále namítá, že odvolací soud se věcí nezabýval s ohledem na ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), když při své argumentaci nevzal v úvahu námitku, že ve věci bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 8. 2004, jímž byl nařízený výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného zastaven. Dovolatel má za to, že se v daném případě jedná o „věc totožnou, neboť se jedná o stejný nárok založený totožným rozhodnutím (…), stejný předmět řízení, totožné účastníky a totožné skutečnosti“. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení soudu prvního i druhého stupně zrušil.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam ( , věta první, ).

Dovolatel tvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné, ale hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno.

Obecně přijímaný výklad ustanovení – uplatňovaný dovolatelem, byl – v případech, o který jde i v dané věci – radikálně změněn usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. , uveřejněným v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82. V tomto rozhodnutí, jehož závěrů – a v tom se dovolatel mýlí, dovozuje-li opak – lze využít i na exekuci titulů vydaných přede dnem 16. 2. 2005 – a na nějž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, dospěl velký senát Nejvyššího soudu k závěru, že při soudním výkonu rozhodnutí správního úřadu, jímž bylo oprávněnému přiznáno právo, podléhající podle příslušných hmotněprávních ustanovení promlčení, se ustanovení zákona nepoužije. Nelze-li na jeho výkon vztáhnout ustanovení , nejsou v důsledku dány podmínky pro zastavení nařízené exekuce z důvodu uplynutí tříleté prekluzivní lhůty tam stanovené.

Dovolatelova námitka překážky věci pravomocně rozhodnuté ( ), kterou se odvolací soud vůbec nezabýval, založit přípustnost dovolání taktéž nemůže, jelikož k vadě řízení podle soud přihlédne, stejně jako k některým dalším tzv. zmatečnostním vadám, jen v případě – o který zde ovšem (viz výše) nejde – kdy je dovolání přípustné. Samotná vada podle , tedy (od 1. 1. 2001) způsobilým dovolacím důvodem není; je však důvodem k zastavení exekuce podle Vzhledem k tomu, že právní předchůdce oprávněného podal proti povinnému na základě téhož exekučního titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a že usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 8. 2004, č. j. -56, byl výkon rozhodnutí zastaven podle s odůvodněním, že podkladové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu nelze vykonat po uplynutí tříleté lhůty stanovené v , o právním řízení ( ), je třeba připomenout, že překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, došlo-li ke změně rozhodovací praxe soudů při řešení rozhodné právní otázky (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. ), v souzené věci otázky, jakému režimu podléhá právo na úhradu za poskytnuté telekomunikační služby.

Protože však napadené rozhodnutí je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. , podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. února 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu