Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Nd 458/2022

-231

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka ve věci žalobkyně: ALVON development company, s. r. o., IČO 26399768, se sídlem Moskevská 1461/66, 360 01 Karlovy Vary, zastoupená JUDr. Martinem Tocikem, advokátem se sídlem Moskevská 1461/66, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: N. N., narozený XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1, o zaplacení 4 848 375,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně podala odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, č. j. -196, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4 848 375,22 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

V průběhu odvolacího řízení vznesl zástupce žalovaného F. K. námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze M. K., F. H. a M. V. Odůvodnil ji tím, že se dlouhodobě zná s předsedou senátu M. K., chodili spolu hrát společenské hry, účastnili se společných vánočních večírků nebo v nedávné době oslavy životního jubilea jejich společného známého. Ze stejného důvodu z opatrnosti vztáhl námitku podjatosti i na zbylé členy senátu 4 Cmo.

Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že považuje vznesenou námitku podjatosti za důvodnou, neboť nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení právního zástupce žalovaného ohledně více než nadstandardních vztahů s předsedou senátu.

Soudce M. K., ve svém vyjádření uvedl, že se necítí být podjatý, je bez vztahu k věci, účastníkům i jejich zástupcům. Zástupce žalovaného zná sice osobně více let, tyká si s ním, avšak nemá s ním bližší přátelský nebo nepřátelský vztah. Připustil, že v letech 2003 až 2006 se ve dvou až třech případech s právním zástupcem žalovaného setkal na předvánočních večírcích, kterých se účastnily desítky dalších osob, a v té době rovněž chodil hrát zhruba jednou měsíčně kulečník za účasti zástupce žalovaného. Avšak od té doby nebyl se zástupcem žalovaného ani v minimálním kontaktu až do 23. 5. 2022, kdy došlo k náhodnému setkání na padesátých narozeninách jeho dlouholetého známého daňového poradce za přítomnosti mnoha dalších osob. Svou přítomnost na oslavě považuje spíše za formální, konverzaci se zástupcem žalovaného, ale i s dalšími přítomnými osobami, vedl pouze na zcela běžná aktuální témata. O projednávané věci nemá jiných poznatků než ze spisu.

Soudci F. H. a M. V. se shodně vyjádřili tak, že nemají k věci ani k účastníkům žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnost o jejich nepodjatosti v dané věci. O tvrzených vztazích se oba dozvěděli až z podané námitky podjatosti.

Zástupce žalovaného ve svém doplnění k námitce podjatosti uvedl, že kulečník spolu s M. K., chodil hrát relativně pravidelně, častěji než jednou za měsíc, v nízkém počtu hráčů, a navíc o finanční částky, byť nikterak vysoké. O jeho přítomnosti na večírku předem věděl, trávil ho zejména v jeho společnosti a dozvěděl se z jeho úst o nápadu této věci vedené jeho senátem. Doplnil, že se M. K., dříve neúspěšně ucházel o místo v advokátní kanceláři, ve které již v této době působil, a je rovněž spolužákem z gymnázia spolupracujícího člena této advokátní kanceláře.

Vzhledem k vznesené námitce podjatosti soudců senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze ve složení M. K., F. H. a M. V., jimž náleží podle rozvrhu práce tohoto soudu rozhodovat o věci, předložil Vrchní soud v Praze věc, která je u něj vedena pod sp. zn. , k rozhodnutí Nejvyššímu soudu jako soudu nadřízenému.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. , nebo ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. ).

Nejvyšší soud též konstatoval, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě (usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. ). Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce. Tento přístup odpovídá ustálené a nezpochybněné praxi, zejména na okresních soudech, kde se soudci, advokáti i státní zástupci zpravidla osobně znají, to však není důvod k jejich vyloučení pro podjatost. „Důvodem pro vyloučení soudce ovšem není bez dalšího okolnost, že – jak se někdy namítá – soudce ‚zná‘ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině.“ (. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad k )

Zástupce žalovaného dovozuje podjatost M. K., zejména ze skutečnosti, že s ním chodil hrát před více než 15 lety pravidelně kulečník a že se spolu setkali v nedávné době na oslavě životního jubilea jejich společného známého. Z jím uváděných skutečností ani vyjádření M. K., nevyplývá, že by jejich vztahy překročily běžný profesionální a společenský rámec a staly se osobními, což by mohlo představovat důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.

Důvodem pochybovat o podjatosti M. K., není ani skutečnost, že se neúspěšně ucházel o místo v advokátní kanceláři, ve které v té době již působil zástupce žalovaného. Nejvyšší soud již dříve vyslovil názor, že okolnost, že soudce byl v minulosti zaměstnancem účastníka řízení, nezakládá sama o sobě jeho poměr k účastníkovi, který by měl za následek pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 34 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Tím spíše nemůže podjatost zakládat pouhé ucházení se o místo kolegy (nikoliv zaměstnance) zástupce žalovaného. Totéž, co platí o pracovněprávních vztazích, lze vztáhnout i na vztahy mezi spolužáky na gymnáziu. Ani ta okolnost, že byli M. K., a spolupracující člen advokátní kanceláře, ve které působí zástupce žalovaného, spolužáky, tedy nevzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Zmínil-li M. K., ve společenském rozhovoru, že předmětná věc bude projednávána senátem, v němž působí, není to důvodem pro pochybnosti o jeho nepodjatosti – ostatně tato informace je veřejně dostupná (např. v databázi „infoSoud“).

V posuzovaném případě tudíž nebyly zjištěny žádné okolnosti svědčící o tom, že vztahy soudce M. K., k zástupci žalovaného překročily běžný profesionální rámec a staly se vztahy osobními. Není možné proto dovodit, že je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Tím spíše nelze dovodit podjatost u zbylých členů senátu F. H. a M. V., kteří se o tvrzených vztazích mezi M. K., a zástupcem žalovaného dozvěděli až ze vznesené námitky podjatosti.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze M. K., F. H. a M. V. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. ( ). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o uplatněné námitce podjatosti rozhodnuto bez nařízení jednání ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 12. 2022

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu