Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3016/2022

30 Cdo 3016/2022-144

USNESENÍ

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. -96, zamítl žalobní návrhy, aby soud uložil žalované následující povinnosti: i] „upustit od diskriminace žalobce bezdůvodným používáním kázeňských opatření při žalobcových návštěvách věznice, a to jednak vůči navštívenému, tak i vůči žalobci, zejména oddělení osoby navštíveného od žalobce nepropustnou přepážkou“ (výrok I ), ii] zaslat žalobci na jeho trvalou adresu písemnou omluvu ve znění „Omlouváme se tímto za bezdůvodnou šikanu a diskriminaci Vaší osoby Věznicí Valdice při návštěvách vězněného G. M. v srpnu a v září 2019, k níž neexistoval žádný zákonný důvod. Je nám to velice líto a přijmeme opatření, aby se to nemohlo opakovat“, a dále zveřejnit tuto omluvu na webových stránkách Vězeňské služby ČR (výrok II), iii] zaplatit žalobci 60 000 Kč (výrok II.) a rovněž vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku toho, že návštěva vězně G. M. ve Věznici Valdice dne 10. 8. 2019 a dne 14. 9. 2019 neproběhla standardním kontaktním způsobem, ale žalobce a navštívený byli při návštěvě odděleni bezpečností přepážkou, což bylo podle mínění žalobce zcela bezdůvodné opatření. Žalobce popsané opatření vnímal a vnímá jako dlouhodobě a cíleně diskriminující, proto navrhl, aby žalované byla uložena povinnost od popsaného jednání upustit, žalobci se písemně a veřejně omluvit a odškodnit žalobcovu nemajetkovou újmu peněžitým plněním ve výši 60 000 Kč. V popsaném jednání spatřuje žalobce závažné snížení své vážnosti a důstojnosti před širokou veřejností, tj. pracovníky vězeňské služby, vězni i návštěvníky věznice, proto navrhl přisouzení peněžitého plnění a částku stanovil tak, aby byla citelnou jak pro žalovanou, tak i pro žalobce, který by ji chápal jako dostatečné zadostiučinění, jež mu umožní snázeji překonat pocity ponížení a diskriminace, kterým byl veřejně vystaven.

Rozsudek odvolacího soudu žalobce napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Dovolání sepsal žalobce nejprve bez splnění podmínky povinného zastoupení. Podle však dovolání musí být sepsáno advokátem a ve smyslu nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do určení rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám řádně nezastoupený dovolatel.

Posuzované dovolání neobsahuje obligatorní obsahové náležitosti vyžadované ustanovením , neboť v dovolání nebylo vymezeno, v čem spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

V dovolání je pouze parafrázován obsah ustanovení , aniž by pro každý jednotlivý dovolací důvod bylo konkretizováno, který ze zákonem určených předpokladů přípustnosti dovolání považuje dovolatel pro něj za splněný.

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ).

Pokud se snad žalobce domníval, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, bylo zapotřebí pro splnění požadavku ustanovení uvést, od jaké konkrétní judikatury se odvolací soud odchýlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. ).

Nejvyššímu soudu přitom nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu neúplného, a proto i neprojednatelného dovolání právní otázky, jež by (snad) mohly být předmětem jeho přezkumu, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ).

Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ). K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak Ústavní soud souhrnně vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , přičemž i v další své nálezové judikatuře netoleruje Nejvyššímu soudu, pokud ten projedná dovolání, aniž by bylo vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi (srov. kupř. nález ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému podané dovolání podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 11. 2022

JUDr. David Vláčil předseda senátu